"Zvířata a já" aneb "Kočky a já"

Domácí mazlíčci

"Zvířata a já" aneb "Kočky a já"

Datum: 25. 8. 2018

Diskuze: 21

Foto: autorka

CELÁ
GALERIE

Když jsme si s manželem pořídili na důchod malý domeček na konci vesnice pod lesem a vyměnili tak bydlení v paneláku za bydlení uprostřed přírody, začali jsme přemýšlet o nějakém domácím mazlíčkovi. Netrvalo dlouho a našla si nás naše první kočka Rozárka. Bylo to vlastně ještě kotě, když nám zamňoukala u dveří. Na jaře se začala nějak podezřele kulatit a nakonec přivedla na svět pět krásných koťátek, pro která už jsme měli připravené budoucí majitele. Jedno z nich bylo ale výjimečné, byl to takový malý levhart, a tak jsme si to krásné koťě taky nechali.Tak nám přibyla drobná kočička Cinďulka. Rozárku jsme nechali vykastrovat, ale i její dcera se nechtěla nechat zahanbit, a i přes naše usilovné odhánění cizích kocourů byla připravená dát světu svoje potomky. Je však hodně subtilní, proto byl porod hodně těžký. Přesto se narodili dva kocouři - černý Mikeš a dvoubarevný, vždycky čistý Šmudla. Hledali jsme pro ně nové domovy, ale nepodařilo se. "Odborníci" přes chov koček nás ujišťovali, že se stejně ztratí, že kocouři se toulají a určitě o ně příjdeme. Jsou u nás už šest roků, a drží se doma jako klíšťata. Cinďula žádná další koťata mít nemůže, proto nemusela ani na kastraci.

Takže máme doma trojgenerační smečku. Jsou to kočky venkovní, mají však v pronájmu nevyužívanou kotelnu. Když venkovní teplota klesne pod +5 stupňů, tak se jim zatopí a ony se tam rozvaluji v krabicích v teple a v suchu. Jsou velmi čistotné, chodí se venčit do krabice s pískem nebo na řepkové pole Agrofertu. Ani kocouři si naše okolí moc neznačkují. Nějak se ale rozkřiklo, že se u nás mají dobře a tak sousedovic kočky a i ty toulavé k nám chodí na kus řeči a na kus žvance. Já prostě kočky m i l u j u !!

Tak si tam u nás žijeme v symbióze s přírodou a s kočkama a je nám dobře.

| Můj příběh | Soutěž Zvířata a já

Autor: Marie Měchurová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

21 komentářů

Mariana Antonická 30.9.2018 17:08

Krásný příběh. Jsme také milovníci kočiček, v současné době máme dvě kočičky a jednoho kocourka.

Zdenka Jírová 31.8.2018 23:05

Jako " kočkařka" dovedu váš čin ocenit. Jste zlatíčka. Kočky jsou milá a věrná zvířata, i když o nich neznalí lidé tvrdí, že jsou falešné. To není v žádném případě pravda. To dovedou být jen lidé.

Alena Vávrová 27.8.2018 11:44

S láskou napsané, krásně se to čte a ta vaše kočičí tlupa je krásně nafocená.

Alena Tollarová 26.8.2018 22:18

Jsou roztomilé i roztomilí. Hned bych se k vám přijela pomazlit a poslechnout trochu toho předení. Fakt!

Eva Mužíková 26.8.2018 17:49

Marie, tak tento kočičí příspěvek hodnotím jako jeden z nejhezčích. Milé povídání, vtipné popisky u nádhernýck fotek. I mne foto vyjadřující čekání, zda půjde kámoška ven pobavilo... díky

Marie Měchurová 26.8.2018 16:56

Děkuju všem za milé komentáře. Jsem ráda, že jste si zavzpomínali na svoje kočičky z mládí. Mohla bych napsat o našich kočkách celý román. Ta malá Cinďula tak brání ty svoje dva kluky, že minulý týden od nás běžel lovecký setr z natrženým uchem a podrápaným čumákem. Bylo mi ho líto, ale taková je mateřská láska....Ten černý na houpačce ,první zleva, Je Kuky od sousedů. Je to tatínek i dědeček současně. Je totiž pravděpodobným otcem Cinďuly i těch dvou kocourů..Všichni se mají rádi, a tak to má být - rodina je základ státu.

Marie Doušová 26.8.2018 08:48

Marie, máte můj obdiv,kočičky jsou krásné,ať Vám dělají jen samou radost.

Libor Farský 25.8.2018 23:22

Bezva.

Irena Drob 25.8.2018 19:36

Maru, to se ti povedlo, kouzelné fotky, dobře jsi je vybrala Vím, že jich máš víc.

Marcela Pivcová 25.8.2018 18:50

Při čtení krásného kočičího povídání si vzpomínám na naše kočky z doby před padesáti lety. První kočka po našem přistěhování do jižních Čech k nám přišla od sousedky. Dostala jméno Anděla. Brzy se jí narodila koťata, z nichž kočička Babeta u nás také zůstala. Byly to venkovské kočky, tehdy nebyla kastrace běžným zvykem, takže brzy přibyl Anděly syn Mourák a Babetin Sony (Soník). Bohužel neměli příliš dlouhý život a ani jsme se nedozvěděli, co se s nimi stalo.

Načíst starší příspěvky