Sedím si v klidu domova ve svém ušáku, okno otevřené, venku je pod mrakem a rachot stíhaček se nese nad vsí. Rozhodla jsem se jako laik napsat pár řádek ze všedního dne.
Bydlím relativně nedaleko jedné důležité vojenské základny letectva Armády ČR, Chotusic u Čáslavi. Dost často mi nad hlavou prolétávají Grippeny, či Alky 159, možná i jiné bitevníky, které jistě krom jiných úkolů chrání vzdušný prostor naší republiky. Někdy dost nadáváme na hluk, a to jsme relativně daleko, ale co ti obyvatelé Chotusic a bližšího okolí. Zvláště pak, pokud se zde uskuteční nějaké cvičení NATO. Armáda se sice snaží odklonit své lety, nějaký čas létají na našimi hlavami, potom zase ve směru na Železné hory, ale pořád vzlétají z Chotusic. Není to jistě jednoduché pro tamní obyvatele, ale i v tak hustě obydleném prostoru.
Je třeba si i uvědomit, že služba armády je důležitá zvláště v této době při ochraně vzdušného prostoru naší země a že my, z pohledu pilota, pozemští červíci, si na to nějak musíme zvyknout.
Krom toho všeho, co veřejnosti zůstává utajeno, bitevníci vzlétly třeba naposledy a to doufám opravdu naposledy a svým přeletem nad letištěm v Praze Ruzyni vzdaly hold třem padlým vojákům, které přivezl armádní speciál z jejich mise domů, aby se zde s nimi mohli naposledy rozloučit jejich nejbližší, kamarádi a ostatní a jejich těla mohla spočinout v rodné hroudě. Já jen doufám, že už nikdy nebude třeba takového přeletu, že se všichni z misí vrátí živí domů. Vždyť jsou tam i za nás a pro nás. Bohužel, dost lidí vnímá jejich misi pouze jako slušný džob. Kdo ví víc, ví i to, že je to omyl.
V době, kdy naše ves oslavovala 820 let svého založení nám nad návsí, kde jsme byli shromážděni nejen obyvatelé, ale i návštěvníci akce, prolétly dva Grippeny, a to hned dvakrát po sobě a opravdu v hraniční vzdálenosti od země. Ti, co viděli film Den nezávislosti, ví, o čem píšu. Pohled nás lidí ze země na tyto mohutné bitevníky, vyšperkované všemi možnými palnými zbraněmi, všem naháněl hrůzu a husí kůži. Jen ten hluk nad hlavami působil nesnesitelně a pak jsem si znovu uvědomila, že bych nikdy nechtěla prožít v této době válku. Ti, kdo ji prožili v současné době v jiných částech světa a ve zdraví přežili, musí mít trauma na celý život a je mi jich opravdu líto.
Važme si těch, kteří denně nám nad hlavami cvičí s bitevníky miliardových hodnot, a to, ať svítí slunce, bouří a leje jako z konve, či hustě sněží. Je to obrovská zodpovědnost pilota nejen za stroj, ale především za životy lidí. Pilot se může v případě havárie katapultovat, ale kam dopadne mohutný stroj v tak hustém osídlení, kolik bude zmařeno dalších životů, zničeno majetku, je určitě jen na něm, kam stroj navede. Proto si myslím, když už je stroj někomu svěřen, že jde jen o profíky, že jsou to chlapi znalí své práce, své zodpovědnosti a hlavně pevných nervů a úžasné discipliny. Některé i znám.
Dále pak nikdy nikdo neví, co se může v hlavách teroristů zrodit za ničivé plány, jak se vypořádat s těmi, co nerespektují islám, a možná bychom se divili, co jich je skrytých na našem území, čekajíce jen na pokyn.Vezměte si třeba terorista Atta, pilot z 11. září, taky podle sdělení BIS a sdělovacích prostředků byl na našem území. I třeba kvůli těmto musí být všichni na směně připraveni v co nejkratší době vzlétnout k obraně, když mají oznámen např. nehlásící se letoun, přičemž pilot neví, zda jde jen třeba o poruchu vysílačky v druhém letounu, nebo o něco daleko horšího, kdy půjde tak zvaně do tuhého a žádný z pilotů neví, zda se v pořádku vrátí na základnu.
Bylo by jistě fajn využít jednou v roce při nějaké příležitosti možnost proletět se těmito stroji po hranicích naší země, a to, jak jen by to bylo možné nízko. Jistě by to netrvalo moc dlouho, stroje létají nadzvukovou rychlostí a naše země je docela malá. Sama bych se tohoto letu chtěla zúčastnit, i když by to stálo zajisté několik důchodů, ale myslím, že ten pohled na tu celou naši krásnou zemi by z té nebeské výše stál určitě za to.M ně už se to jisto jistě nepodaří, ale třeba mému synovi či jeho dětem.
Moc bych jim přála prolétnout se právě těmito stroji pouze pro radost a poznání a nemyslet při tom na nic hrůzného.
Pošlete odkaz na tento článek
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %