Můj příběh začíná.
Paní Věra je ve věku šedesáti sedmi roků.
Je to lidská bytost, mající za sebou léta různých období prožívání.
Začneme li poznáním první dívčí lásky a zároveň lásky ženy, neboť vstoupila s mužem prvního citu, tělem čistým do manželského lože.
Zplodili spolu dvě děti. Dceru a syna.
A léta míjela.
Byla tu radost i starost všedních a svátečních dní. Údobí bolesti a strachu z nemoci syna, radosti z úspěchů dcery.
Čas šel dál, děti dospěly. Syn se oženil, dcera vdala. Rodina se rozrůstala o vnoučata.
To byla doba radosti.
Zármutku, kdy trpěla rozvodem dcery i vážnou nemocí syna.
Lidské srdce unese mnoho štěstí, ale také hoře.
Uneslo i ránu osudu, když smrt si přišla pro muže jejího života, manžela.
Jen těžko se hojila tato bolestná vzpomínka.
Život šel dál.
Dcera našla novou oporu v partnerovi, synova nemoc polevila, a vžila se do starostí všedních dní.
Nezahálela s rukama v klíně, i když došla do důchodového věku. Aktivně pomáhala, kde se dalo.
Tady vstupujeme do děje současnosti.
V pečovatelském domově, kde žije, je i klub důchodců.
Po operaci vedoucí tohoto klubu přebírá její činnost.
Čas plyne a úloha babičky hlídající vnoučata se střídá s klubovou činností.
Jsou tu zájezdy, večírky a každý čtvrtek posezení. To vše zabírá její čas, prosycený vzpomínkou na svého manžela.
Snaha být nápomocná druhým, zve druha své zemřelé příbuzné na akce klubu.
Neboť soucítí s jeho utrpením, které si prožila i ona ze ztráty partnera.
Pomáhá tím překonávat osamělost člověka.
Ne ze dne na den, ale časem, z pouta vzdálené rodinné sounáležitosti tu vznikl nádherný cit z obou stran, jenž zasáhl dvě srdce láskou.
Láskou, která nezná hranic věku.
Nezáleží, zda jsou to srdce patnáctiletých bytostí, nebo léta dominující zralostí těl, ale i v jejich věku. Kdy nesmyslný názor některých vrstevníků je, že se má mysl zaobírat již jen koncem svého fyzického těla.
Láska z nich vytryskla jako gejzír horkého vřídla v mrazivé krajině Islandu.
Proteplila jejich věkem poznamenaná těla. Dodaná energie dvou srdcí rozzářila jejich oči jasem měsíce v úplňku.
Ne jako slunce, neboť jeho jas spaluje a pohledem do něj oslepuje.
Ale měsíc svým zářením umocňuje krásu pocitu štěstí, radosti, díváte li se těmito vjemy na něj.
Vraťme se však k našim aktérům děje.
Jdou v dnešku dál svými životy, ne už každý sám, ale spolu prožívají hodiny, dny všedních radostí.
Co předtím se zdálo vlekoucím časem stáří, nyní je to čas pádícího větru s jeho lehkostí, dříve těžkých starostí.
Jsou tu jiné zájmy o dění kolem.
Není to už tesklivé čekání na kousek volného času svých milovaných rodinných příslušníků.
To oni se teď domáhají pozornosti o jejich láskou prosycené žití.
Co dodat ?
Jen to, že ……….
Poznatek náš ať dlí v tom, že prožitek jejich lásky byť by byl jen časem malé kapky, deštěm padající dolů, a pád její umocněn jakoukoliv rychlostí….. stálo to za to.
Vždyť každá krůpěj vody s náplní lásky dodá naší zemi, našim životům tolik smysluplné energie bytí.
Přejme jim, sobě, a mnoha dalším, co se láskou srdce našli, hodně šťastných chvil na společné pouti životem.
Pošlete odkaz na tento článek
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %