Říp! Kdo by neznal pověst o praotci Čechovi, který přivedl Slovany do naší země, vystoupal na malebně tvarovanou horu, vystupující z naprosto placaté krajiny, a pronesl onu známou řeč, která přiměla celou jeho družinu usadit se právě tady, v kraji oplývajícím mlékem a strdím. A tak národ, jež se podle něho zove Čechové, přebývá tu dodnes. A protože i já jsem Češka jako poleno a nepochybuji o příslušnosti většiny čtenářů (Moravané a Slezané prominou), podívejme se, jak že to ten čas na Řípu vlastně šel. Řešit, jestli pověst je pravdivá, určitě nebudu, protože já jí věřím a hrob praotce jistě bude někdy nalezen.
Nebudu tu ani opakovat známá fakta o souřadnicích, nadmořské výšce apod. a soustředím se na fakt, že hora Říp existuje. Musím to vědět, protože když zrovna nemám nic na práci, beru batůžek a tradá nahoru. Z Rovného vede na její úpatí krásná vzrostlá lipová alej. Je tam, co pamatuji, a na fotografii z roku 1910 ji tvoří štíhlé proutky. Na temeni najde unavený poutník Broumovu chatu z roku 1909. Ta je v provozu dodnes, a tak poutník, již osvěžený, zažívá nejen krmi, ale i tak trochu vznešený pocit ze stanutí před románskou rotundou sv. Vojtěcha a sv. Jiří z 12. století. Kdysi ji doplňovalo ještě gotické dvojče, to však bylo zbořeno začátkem 19. století.
Byla jsem tam nahoře mnohokrát, a přesto pocit klidu a jakési posvátnosti nemizí. Pokaždé ráda posedím na lavičce, užívám si chvilku rozjímání a vstřebávám pozitivní energii.
Od nepaměti se v řipské aleji koná na svátek sv. Jiří slavná Řipská pouť. V 19. století se Říp stal místem, kde čeští vlastenci pořádali tábory lidu a také z něho byl vyzvednut jeden ze základních kamenů Národního divadla.
Můj patriotismus mi velí, že nemohu nechat ladem výzvu ke zpracování tématu Jak šel čas. Pohleďte tedy se mnou, jak šel čas na Řípu a na několika místech v jeho nejbližším okolí.
Tato srovnávací stať bude možná tak trochu jiná, protože na pomoc jsem si nevzala jen knihu Miroslava Moravce Podřipsko na starých pohlednicích (2002) a svůj archiv fotografií, ale také ty z vás, milí přátelé, kteří jste uposlechli vlastenecké výzvy Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp, a bájnou horu se mnou na vlastní nohy zdolali.
Děkuji vám všem, jmenovitě Radkovi, Jitce, Áje, Olince, Lidmile, Helence, Alence a Mirce (2015), Evě (2016), Zuzce (2017) a Eleně, Aničce a Vláďovi (2018), ať jste z končin bližších, vzdálenějších i nejvzdálenějších, že jste mi dovolili cestu na Říp s vámi podniknout, a těším se na další zájemce o zdolání posvátné hory.
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
