Nevím, zda si někdo naplánuje týdenní pobyt v belgickém městě Ostende mimo letní sezónu, kdy se v Severním moři koupou už jen otužilci. My jsme si naplánovali jednodenní návštěvu tohoto města v době, kterou jsme na konci září trávili v nedalekých Bruggách.

Po asi dvanáctiminutové jízdě pohodlným vlakem jsme vystoupili na upraveném nádraží, jehož zákoutími se proháněl silný, ale teplý vítr a do nosu nás udeřila typická vůně moře. Na jeho hladině na jedné straně kotvily nákladní lodě, před nádražím se pohupovaly desítky plachetnic. Pohled, který u nás není k vidění, zvýrazněný duhou nad přístavem a nedalekým kostelem.

O historii města si můžete přečíst zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ostende. My, coby suchozemci, jsme chvátali k moři. Přivítaly nás vlny, které vítr formoval na horizontu. Prošli jsme kolem pískových staveb, podívání za poplatek, a vydali se po výběžku k velké mušli vybudované pro potěšení turistů. Pozorovali jsme racky, několik cyklistů a chodců, ale hlavně koupající se skupinu odvážlivců. V písku jsme posbírali mušličky podobných tvarů a různých barev a vydali se na zastávku tramvaje. Nemohli jsme si nechat ujít jízdu po nejdelší tramvajové trati na světě (https://cs.wikipedia.org/wiki/Kusttram), známé jako plážová tramvaj.

Nastoupili jsme do prvního spoje, který na zastávku přijel, a tak jsme jeli směrem k francouzských hranicím. Trať je vedena částečně podél moře, částečně ulicemi několika měst. "Naše" hodinová trasa tam v sobě zahrnovala i vojenské pozůstatky akce Den D - bunkry, tanky, děla a další techniku, na první pohled už hodně zrezivělou. Dojeli jsme až do města De Panne, nejkratší cestou se vydali k moři a dívali se, dívali, nasávali vzduch a oddávali se každý svým myšlenkám o vodním světě. Při procházce místními uličkami jsme si uvědomili jednu odlišnost od našinců. Na balkónech činžáků jsme neviděli viset prádlo, uskladněné harampádí a další nepotřebné věci. Zdejší balkóny jsou používány jako místo odpočinku.

Po návratu do Ostende jsme si dali oběd v typické belgické restauraci vyzdobené drobnostmi, které připomínaly historii města, ale zřejmě i majitelů. Manželský pár seniorského věku oplýval ochotou, úsměvy a trpělivostí nad naším hledáním výrazů v příručním slovníku. Brokolicový krém s krutóny a grilovaná ryba s hranolky neměly chybu!

Naše mořské nadšení odsunulo poněkud stranou procházku a prohlídku větší části města. Byli jsme spokojeni a interiéry kostelů jsme nepostrádali. Naopak nás například zaujalo patrové parkování jízdních kol, kterým jsme překáželi doslova na každém kroku. Než jsme si zvykli na skutečnost, že stezky pro cyklisty tady vedou každým koutem.

Na zpáteční cestě jsem ve vlaku vnucovala průvodčímu svůj pas, jako důkaz, že mám věkově nárok na slevu, výraznou!, protože už mi bylo 65 let. Mladík mávl rukou, a já se mohu jen dohadovat, zda mu při pohledu na mě bylo jasné, že si nevymýšlím, nebo po lidech se slevovou jízdenkou předložení průkazu totožnosti všeobecně nepožaduje. Kéž by to byla druhá možnost!