„Je to fiktivní příběh ze života Alberta Einsteina o tom, že se to vlastně mohlo stát," říká slavný herec, který vystupuje také v Dlouhé, u Cimrmanů, ve Viole a v Ungeltu.

Vystudoval jste na pedagogické fakultě fyziku. Jak to souvisí s připravovaným představením? A není vám právě racionální myšlení na jevišti na škodu?
To bylo na obtíž na začátku, když jsem musel kombinovat studium obojího. Pak už jsem tu fyziku spíše vytěsňoval. Ale měl jsem k ní ještě základy techniky a ty jsem využil hodně. Na jevišti se technické problémy řeší velmi často. A teď mi Einstein dává zabrat i v teoretické fyzice, protože se jí nedá vyhnout a já si musím ověřovat, zda to autor po této stránce neošidil. Důvěru připravit toto představení jsem dostal po úspěchu hry Odvolání. To jsem režíroval, vyrobil dekoraci a vymyslel kostýmy. Relativita se začne hrát v listopadu.

Představení Odvolání má velký úspěch. Co si lidé mohou odnést z příběhu faráře a jeho učedníka?
Je to především skvěle napsaná hra. Ne nadarmo byla v Americe zfilmována. Velkou předností je, že mluví o vážných věcech velmi zábavnou formou. Pro mě je to velké potěšení z opravdu hereckého divadla. Příběh faráře je zajímavý tím, že takový v různých podobách a intenzitě prožíváme skoro všichni. Všichni jsme byli mladí, odhodlaní a postupem času jsme se učili být taktní i taktičtí, někdy opatrní, někdy zbabělí. A pak se stane, že nás život postaví do situace, kdy se musíme rozhodnout, abychom si mohli sami sebe vážit. Odvolání už hrajeme dva roky. Mám ale také dvě zájezdová představení, se kterými jezdím po republice. Odhalení je jedním z nich.

Angažmá v seriálech vás neláká?       
Mě láká především dobrá práce. Mám to štěstí, že si mohu vybírat. Pokud mi nabídnou práci v seriálu, která mi bude připadat dobrá, proč ne.

Čeká vás i nějaké filmové natáčení?
Něco jsem teď natočil, ale už se věnuji hlavně Relativitě a v lednu začnu zkoušet znovu v Ungeltu komedii Taneční hodiny. A to je paradox, protože ji napsal autor Relativity tedy Mark St. Germain.

Za výkon ve španělském filmu Dívka tvých snů jste získal v roce 1999 Goyovu cenu v kategorii Objev roku. Bylo to pro vás překvapení? Pomohlo vám to získat i další role v zahraničí?
Dívka tvých snů je něco, co potká herce třeba jen jednou za život. Všechno zapadlo do sebe. Nabídky jsem pak samozřejmě dostal. V zahraničí je ocenění opravdu obchodní značkou. Něco jsem zvládl, ale něco nešlo to dát dohromady s českým divadelním angažmá. A divadla bych se nevzdal!

Často vás obsazují do záporných rolí. Proč tomu tak je?
To se se mnou trochu táhne. Já už asi deset let hraju mnohem více kladné role, ale pár padouchů se mi povedlo a tak se na ně vzpomíná. Mám ovšem i hodně komických rolí.

Ovlivňují zkoušené role váš osobní život?  
Doma jsem obvykle v kontrastu k tomu, co zrovna dělám. Když dělám komedii, jsem vážný a naopak.  

Působil jste také jako mim. Jak vnímáte rozdíl mezi klasickým divadlem a pantomimou? Co vás na tom baví?
Pantomimu jsem si vyzkoušel ještě jako amatér. Jako profesionál jsem u Borise Hýbnera hrál němou grotesku. To je trochu jiné. Ale v principu je to pořád divadlo. Jen používáte jiné výrazové prostředky. Je to vlastně podobné jako, když jdete do rozhlasu a máte jenom hlas. Jsou to jen disciplíny téže profese - herectví. A to mě baví!

Kdo je Miroslav Táborský
59letý herec byl na DAMU přijat až napočtvrté. Zatím v roce 1985 dokončil studium na pedagogické fakultě obor fyzika a základy techniky. Do prvního angažmá nastoupil v kladenském divadle. Později působil v Divadle E. F. Buriana, Studiu GAG, Divadle pod Palmovkou a v Divadle Labyrint. V roce 1996 začalo jeho angažmá v Divadle v Dlouhé. Daboval například Lorda Voldemorta ve filmech Harry Potter.