Poslední říjnový den už od rána sliboval, že bude slunečný. Co slíbil, to také splnil, takže jsme se odpoledne vypravili na zahradu do Brné.

Podzim už zcela ovládl dění v přírodě, vymaloval stromy, trávu a to, co zbylo z kytek a okrasných keřů, svými oblíbenými (a musím říct, že i mými) barvami, nebe svítilo modří, pejsci se proběhli, fotit také bylo co, a po necelých dvou hodinách jsme se vypravili domů. Cesta vede kolem Labe a já už dlouho mám jedno přání, a to je, dostat se do jeho blízkosti, abych si mohla udělat pár fotek.

Nebudu vás napínat, tentokrát se to povedlo. Náhlé vnuknutí nás nasměrovalo k Labské baště a tam odtud už jsme sešli na cyklostezku a Labe bylo před námi jako na dlani. Není to sice ideální prostředí na focení, na protějším břehu nejsou zrovna výstavní budovy, ale třeba Hrad  Střekov, zdymadla, nebo město s Větruší se fotit dalo a stromy měly tu správnou podzimní barvu. Řeka tekla docela svižně, slunce už skoro zapadlo a ve mně se rozprostřela taková radost a pocit uspokojení z toho, že jsem zase v sobě našla chuť k focení.

Tak se zkuste zadívat na plynoucí řeku a její okolí a možná tu radost pocítíte také. Přeji všem pohodu a klid.