Občas sem píšu tzv. galantní poezii. Tu psali někdy v 17. století rytíři a  básnici,aby zaujali dámy. Byla to lechtivá, lehce prostopášná poezie, tak ji snad 21. století taky snese.

Lojza přišel na poštu,

odeslat chtěl psaní,

trochu se však zapletl

v rozhovoru s paní,

která v malém okénku

mylně zvedla sukénku,

když se Lojza dotázal,

jak dlouho mají otevřeno.

            Ne, paní či mladá ženo,

            já chci jenom obálku

            se známkou pro tento dopis.

A mám vám ho olíznout?

ptala se hned sličná paní,

Lojza jenom kroutil hlavou

nad touhletou slepicí.

Myslel přec, že všechny známky

jsou již samolepící.

(Já vím, že to je sprostý. Ale publikovatelný.)