Přišel jsi odněkud z Moravy

a mě sis vybral mezi spolužáky.

Proč právě mě – kdopak ví?

Hlavně, že ses mi líbil taky.

Smál ses, že říkám „e“ skoro jak „a“,

Pražačka, zdá se, zvláštní je tvor.

Byla jsem ráda, že holka jsem tvá,

bavil mě tvůj cit pro humor.

Procházky Prahou a výlety,

i vzácné krásno v soukromí;

když vzpomínka z duše mi vyletí,

dech mi na chvíli ochromí.

Kreslil jsi moc hezké obrázky,

prodával je na starém mostě;

na srdce zahřáté od lásky

vzpomínám snad už posté.

Odjel jsi studovat do Hradce,

tím ses mi z života ztratil;

v srdci jak ve zpustlé zahrádce –

kdy se mi radost zas vrátí?

Fotky si prohlížím zas a zas

otázky zaznějí do teskných chvil:

Vzpomněl sis na mě za ten čas?

Lásko má první, jak jsi pak žil?