Už je to víc než rok, kdy mi kamarádka nadšeně vyprávěla o kousku Prahy, který objevila a o němž tušila, že ho neznám ani já. Konečně nastal den, kdy jsem se vydala podívat se na to překvapení. Jmenuje se Staré Střešovice. Neměla jsem to daleko – pouhých dvacet minut tramvají. Vystoupila jsem z jedničky na stanici Baterie a dala se cestičkou do mírného svahu. A ocitla jsem se v jiném světě. Na malém pražském venkově. Úzké klikaté uličky, plácky, kamenné schody, nízké domky, zvonička. Kdyby nebyla trochu mlha, také krásný výhled na Prahu. Měla jsem pocit, že se tam všichni navzájem znají, a když jsem potkala asi tři lidi, připadala jsem si jako rušivý prvek. Vystoupala jsem ke kostelu sv. Norberta (byl postaven na konci 19. století v novorománském slohu), od něj jsem se vrátila dolů na malé náměstíčko; po chvíli jsem sešla po schodech na hlavní ulici Na Petřinách a dospěla jsem o stanici níž, k Ořechovce. Domů jsem odjížděla s hezkým pocitem v duši. Budu moc ráda, když na vás svými fotkami přenesu trochu té pohody.