Prohlížím si Foto dne, sleduji, jak se občas objeví pár krásných fotek v ranní mlze... a užírám se. Obracím foťák v ruce, svrbí mě prst na spoušti, hned bych se sebral a šel udělat pár mlhovek. Jenže, mlhu a ráno si na kdykoliv neobjednám. Když mám čas, není mlha, když je mlha, nesvítí do ní slunce, když je mlha a svítí do ní slunce, jsem někde kdovíkde bez foťáku.... Kdy já jsem naposled udělal mlhovku ? Ani nevím, to už musí být řada sezón. Jo..., vlastně před rokem a půl jsem cestou autem cvaknul čtyři, náhodně. Cifix !
Ale dneska, v pátek, ráno, byla mlha a slunce ...a zítra, v sobotu, mám čas a počasí má být stejné jako dnes. Takžééé..., zítra ráno jdu na to !
V půl páté ráno šmátrám vztekle po budíku ale statečně lezu z postele. Spěchám, v jedné ruce botu, druhou rukou zalévám čaj v termosce. Do batohu házím k foťáku ještě tatranku a letím ze dveří. Ulice prázdná, jen na rohu se klátí dva zapomenutí opilci. Za městem je tma, že by se dala prodávat. I na okresce je trochu provoz (kam ty lidi jedou v takovou hodinu ?), musím jet na potkávací světla, za chvíli jsem vykoukanej do poloslepoty. Teploměr v autě ukazuje -3° ale mlha nikde, je křišťálově průhledný vzduch. Že bych měl zase pech ?! Celou cestu marně vyhlížím aspoň lehký opar, nic, světla protijedoucích aut jsou vidět na tři kilometry.
V půl sedmé jsem u Labe, na Štěpánském mostě, a konečně klika. Pánbůh mě má rád, nad vodou je mlhy na tři duchny. Tma skoro jak v pytli, slunce ještě nevyšlo. Jsem zvědav, jak se tu zmotám, roky jsem tu nebyl. Nechávám auto na náplavce u Obříství, házím batoh na záda a foťák věším na krk. Klopýtám šerem, přes nějaké drny, ke starým pilířům zrušeného zdymadla. No jo, jsou tady. Obloha zesvětlala, dám tomu ještě chvíli. Při cigaretě koukám, jaká je to nádhera. Jednotlivé stromy a věci mizí a zase se objevují, podle toho, jak se mlha převaluje. Tak do práce. Popocházím, hledám záběr, úhel, laboruju s expozicí. Exponovat „na světla“ nebo „na stíny“ ? Myslím, že s mlhovkama, většinou na světla, stíny i bez kresby mi dají trochu kontrastu v záběru a občas se dodatečně dá ze stínů vytáhnout aspoň lokálně nějaká kresba. Světelná situace se při východu slunce mění co pár vteřin, sotva zkomponuju záběr, už je všechno jinak. Jako obvykle jsou nejlepší stanoviště pro záběr buď tři metry vysoko nad zemí nebo dvacet metrů od břehu ve vodě. I tak pár záběrů bude. Metelím dál, k novému jezu. Kus za ním je slepé rameno starého Labe. Místo je to kouzelné, mlha drží, jen to moc fotograficky nevychází, foťák skrze mlhu nechce ostřit. Snažím se ulovit stromy padlé z břehu do vody, nedaří se, je to šedé a nekontrastní. Na všem je centimetr jinovatky, brouzdám se trávou a křovím, nohy zmrzlé i v pohorkách. Dochází baterka, během dvaceti vteřin vpálím do foťáku druhou a jedem. Na každém metru se dá udělat fotka, strom přes pole, obrysovka proti slunci, zamrzlá louže v cestě, kormoráni, rybář, ojíněný bodlák, plot.... Počkat..., jakej plot, tady nemá bejt žádnej plot.... Sakra, kde to jsem ? Procitám z fototransu, brzdím, zapaluju relaxační cigáro a snažím si představit mapu, kudy jsem to vlastně v té mlze šel. No co, plot, tak to bude asi kraj obce. Jak obce, které obce ? To se uvidí, ne ?
Vyhrabu z batohu termosku, upíjím čaj, pokuřuju..., furt je to nádhera. Při plném vědomí už si můžu dovolit rozebírat pohled na cestu, která mizí v mlze a v poli. Jasně, dobře se na to kouká, ale fotka by to byla mizerná, nejsou tam záchytné motivy pro perspektivu, „placatý“ záběr. A nastřílených fotek mám dnes už nesmyslně moc. Zabalím to a chystám se k návratu.
Vyšel jsem jen o jednu ves vedle, sotva dva kilometry k autu. Drandím domů a těším se, až si udělám kafe a začnu se přehrabovat dnešními obrázky.
….............................
Udělal jsem si kafe, s malým odstupem projel záběry. Není to až taková sláva, jak to vypadalo. Dvě, tři fotky možná dobrý, ...osm, deset slušných, neurazí. Vlastně to docela dobře odpovídá mým možnostem, tomu, co umím, tomu ždibečku talentu, který mi nadělil pánbůh, a té netrpělivosti, se kterou se stále potýkám. Nemám na co si stěžovat, byl to dobrej den.....
Pošlete odkaz na tento článek
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %