Radost a pohoda vánočních svátků jsou obvykle vykoupeny nesmyslným běsem příprav. A přitom se stačí jen zhluboka nadechnout…

Prvním poslem Vánoc je pro mě zapálená svíčka. Teplo domova s vůní pomerančové kůry, hřebíčku či jablka se skořicí si navozuji každý večer už teď v listopadu. Naštěstí je velký výběr, takže si vůně můžu dopřávat podle nálady. A upřímně – i trochu podle ceny, protože díky své spotřebě si na některé svíčky ve skle s vzácnými oleji a drahými ingrediencemi musím počkat, až budou ve slevě…

Od dětství mi vůni Vánoc evokuje taky první oloupaná mandarinka. Asi proto je nikdy nekupuji v létě. Každoročně mi ta její vůně připomíná dobu, kdy byly mandarinky k dostání až těsně před Mikulášem a stály se na ně fronty. Stejně jako na banány. A o čerstvém ananasu se nám ani nesnilo! Plechovku ananasového kompotu schovávala maminka v tajné skrýši, aby vydržela do Vánoc na pohár se šlehačkou.

Typická vánoční vůně zaplaví asi každý český byt s prvním plechem vanilkových rohlíčků… Vánoční cukroví je každoroční rituál, bez jehož vůní se přípravy na svátky málokde obejdou. Cítíte to? Vanilka, skořice, rozpuštěná čokoláda, pražené lískové oříšky….hmmm!

Nebudu-li počítat vůni jehličí, rozpálené purpury či vánočních františků, pak jednou z hlavních vůní Štědrého dne je bezesporu čerstvě usmažený kapr. Netvrdím, že je to vůně pro všechny stejně libá, ale rozhodně k českým Vánocům patří a přispívá tak k největšímu festivalu vůní, které znám.

Tak do té doby hodně vitamínů a pozor na rýmu! A když už na nás skočí, tak ať si ji do Vánoc stačíme vyléčit...

Hezké vztahy v běhu času vám přeje