Trochu jsem dělala pořádek ve svém psacím stole a v jednom šuplíku jsem našla kopii pozvánky určené mojí nejbližší rodině. I takto se dají pozvat nejbližší na oslavu kulatin. I když nemám ráda spojovat soukromí s mým psaním, udělala jsem vyjímku, protože pozvání na oslavu a vzpomínky na samostnou oslavu nás budou provázet do konce života.

24.4. - den svatého Jiří. Víš, co bude? No přeci budou vylézat hadi a štíři - chachá, ale i samozřejmě má svátek náš Jiří. Taky před tím je šestnáctého dubna a zanedlouho bude i dvacátého sedmého července. Ale ale...kolem té šestnáctky nějak nebezpečně krouží a dobývá ji sedmdesátka, šedesátka zase tvrdě útočí na sedmadvacítku. Že by ten dědek z Německa mi v těch číslech dělal zase nějaký hokej? Ba ne, tentokrát je to reál a on je v tom nevinně.

…..jak život utíká, si neuvědomíš jen tehdy, když z kapsy vytáhneš občanku a u pokladny na Karlštejně na ni dostaneš podle věku příjemnou slevu, kterou po prožitém kulturním zážitku využiješ k zakoupení tak tak půlky pečeného buřtu, ani tehdy, když se ráno probudíš, mrkneš jedním okem, druhým a zjistíš, že jsi živ. To jako správný český důchodce, který sice nemusí denně do práce, ale musí uvařit, uklidit, vyprat, vyžehlit, umýt auto, obstarat zahradu, pohlídat vnoučata – se pustíš do práce a tiše závidíš „západoněmeckému důchodci“, který se válí pod palmou někde v exotické krajině s drinkem v ruce a s plnou obsluhou.

Jak život utekl, pochopíš i tehdy, když se vyplnily, vyplňují a jistě i budou ještě vyplňovat moudra a pravdy, které se po staletí předávají z generace na generaci.Tak jako nám naši rodiče, tak i my svým dětem je dále předáváme. No, no už vidím ten potutelný úsměv a slyším slova našeho syna „no jo mami“. Ale i oni budou jednou staří a vše si sami musí vyzkoušet, tak jako my, jinak nepoznají tu sílu moudra a pravdy, zvláště pak v této  době. I když musím přiznat že můj syn, vnoučata jsou ještě malá, mi pomůže s PC a jinými technickými vymoženostmi, na které přiznám si to, mnohdy nestačím. Prchající život poznáš na svých dětech a potažmo i vnoučatech, nějak rychle stárnou..

Netoužíme s manželem po exotických dovolených, pro nás má exotika zcela jinou podobu – opečené buřty, či grilované masíčko, otevřená, vychlazená láhev Rulandského šedého v letním podvečeru, kdy už slunce zapadá za obzor, Železné hory tmavnou a nebe otevřelo svojí báň, na kterou se vyhoupl měsíc a první hvězdy. Na úpatí hor se začínají rozsvěcovat ve vesničkách první domky, bílý Filipovský zámeček září do dáli jako maják a i věž v Čáslavi dává o sobě vědět svým varovným červeným světlem. Kolem hlavy ti přeletí chroust, netopýr a občas nad hlavou i velký kovový pták zvaný Grippen. Když poslední ptáček zapípá a krajina nezvykle ztichne – kraj zahalí nádherná letní noc, kterou se nese jen houkání sovy. Nemusíme se bát, že se v naší blízkosti pohnou zemské desky a moře vyvolá tsunami, což bude to poslední, co na tomto světě uvidíme. Občas se ale i já musím štípnout, abych zjistila, zda jsem ještě na zemi, nebo už tam nahoře, jakou nepopsatelnou sílu má tento okamžik.

To, že tu s manželem můžeme být, je i z části díky těm nahoře, kteří nad námi bdí, a proto se sluší jim poděkovat, aby nám zachovali přízeň a ještě nějakou dobu nás tu ve zdraví ponechali...

Zde na zemi bychom však chtěli pozvednou číši a připít si na zdraví s rodinou na neformálním posezení a to:

                                                                    24.4. v 18.30 hodin, kdy se sejdeme na ...

I takto může vypadat pozvání nejbližší rodiny na oslavu kulatin. Netradiční pozvánka se moc líbila a setkání se vydařilo, bylo moc krásné, vřelé a to v jedné útulné kavárně v Kutné Hoře, kde nám připravili krásnou tabuli, chutné menu a starali se o nás vzorně tak, jak jsme od nich už několik let zvyklí.Harmonika nesla tóny písní, všade přítomný hlahol, smích a veselí utichly až v hodně pozdní dobu. Všichni jsme se pospolu radovali tak, jak to má být, když se sejde rodina...

Vzpomínky na tuto oslavu nás budou provázet do konce života.