Tento obrázek se opakuje v nejrůznějších podobách rok co rok. Ale upřímně – samo od sebe ještě nikdy vánoční kouzlo do našich domácností nevklouzlo. Přes všechna loňská předsevzetí mu předcházejí přípravy, které se stejně vždycky nakonec ukážou jako přehnané. Uplyne rok a svoje chyby s láskou opět zopakujeme. Tedy hlavně my ženy, matky, babičky a dokonce i prababičky. Chceme mít zase ten nejkrásnější stromeček, nejžádanější dárky a nejlepší bramborový salát...

Vy ne? To je dobře. Já už taky ne. V našem věku už přece nemusíme běhat po obchodech a tlačit se v davu. Své potomky můžeme obdarovat tím, čeho má každý z nás na rozdávání. A jak se to dá krásně nazdobit a lákavě zabalit! Naše vzpomínky a zkušenosti…

Ha ha ha! Už vás slyším, jak se smějete mojí naivitě. Copak právě o ně naši vnoučci stojí? Že by z moudrých rad a vyprávění u vánočního stromečku měli větší radost než třeba z nového tabletu?

Možná si kladu zbytečnou otázku, která nevykazuje příliš velkou dávku sebereflexe – ale proč se nepodělit o to, co mi život dal i vzal?

A podobně jako u Betty Mc´Donaldové – jakkoli nemám ani nejmenší ambici se s ní srovnávat – všechno začíná a končí u vztahů. Zejména u těch mezigeneračních. Právě o nich je v podstatě celý náš život. Zejména když si ho stejně jako já zkomplikujete několika sňatky, kupou nevlastních dětí a dnes už i jejich dalšími potomky. Přičtu-li k tomu vztahy pracovní, přátelské, náhle vzplanuté i nečekaně ukončené, a občas přiložím nějaký ten důkaz, že láska kromě srdcem skutečně prochází i žaludkem, pak z toho často vzejdou situace, které jsou si s vašimi zážitky podobné jak vejce vejci…

A ta podobnost vždycky potěší, nemám pravdu?

Zkrátka a dobře, letos nemám v plánu na Vánoce vařit, smažit, péct ani shánět dárky jako každý rok. Hodlám totiž mnohem víc vzpomínat a zaznamenávat, abych tak oživila vzpomínky někoho jiného.  Způsobem, který by vykouzlil na jeho tváři aspoň nepatrný úsměv. To je pro mě totiž to největší kouzlo.

A nejen o Vánocích…

Hezké vztahy po celý příští rok vám přeje