Vánoce jsou už za námi, ale přesto bych se chtěla svěřit s jedním čerstvým zážitkem, který je s nimi spojený.
Začnu ale tak trochu od lesa. Před několika lety mi můj syn zcela překvapivě oznámil, že si se svou ženou postaví dům na vesnici. Ani jsem to hned nedokázala pochopit. On, který prožil celý svůj dosavadní život ve městě! Není to nějaký rozmar nebo zkrat? Nebo jen zoufalství nad tím, že v Praze, kde oba pracují, je pro normální pracující lidi skoro nemožné získat vlastní bydlení? Syn si však své rozhodnutí zdůvodnil řadou rozumných a logických argumentů, proti kterým se nedalo nic namítat. Nerozmlouvala jsem mu to, je dospělý a za svá rozhodnutí si zodpovídá sám. Jen v duchu jsem byla trochu nešťastná, protože mi bylo jasné, že pokud se mu podaří tento plán zrealizovat, nebudu mít moc příležitostí vídat případná vnoučata.
Uběhlo pár let a na okraji malé středočeské vesnice, ve které dnes už není ani obchod ani hospoda, stojí nový dům dnes už kompletně zabydlený mladou rodinou se dvěma malými dětmi. Tam jsem letos strávila krásné vánoční svátky. A mimo jiné jsem se účastnila i místní akce - společného zpívání vánočních koled. Pozvánky na ni byly rozvěšeny po celé vesnici i na internetových stránkách obce. Kvůli nepříznivému počasí se akce nekonala venku, ale v budově bývalé školy. I když v ní škola již dávno není, sídlí zde obecní úřad, místní knihovna a pro předškolní děti je tu k dispozici kompletně vybavená hernička. Ale hlavně je součástí školy i velká místnost s přilehlou kuchyní, vhodná pro pořádání různých akcí. Během jednoho upršeného předvánočního podvečera se zde sešlo kolem šedesáti místních obyvatel. A to jen kvůli tomu, aby si společně zazpívali koledy a prožili společně jednu hodinu předvánočního času. Přišli mladí s malými dětmi i ti starší a nejstarší. Svlékli mokré bundy a kabáty a posedali si na připravené židle, někteří dokonce i na lavičky z bývalé tělocvičny. Kdosi nabízel hrnečky s punčem, tři místní hudebníci zkoušeli a ladili své nástroje.
Příchozí měli k dispozici seznam i texty jednotlivých koled. Po sólu na trubku všichni zazpívali za doprovodu zobcové flétny a kytary ochotně, uvolněně a radostně. A po každé koledě si ještě ochotněji zatleskali. Jen můj vnouček na klíně babičky chvílemi usínal a probíral se jen při potlesku. Trochu mi to připomínalo vánoční atmosféru v kostele z doby mého dětství. Uteklo to nějak moc rychle, odezněla poslední koleda, lidé si vzájemně přáli k vánocům a do nového roku. Kdo chtěl, mohl si odnést i betlémské světlo. Připadalo mi, jakoby se lidé ani nechtěli rozejít.
Byla tam krásná atmosféra. Prožívala jsem to podobně jako všichni. Možná jen s tím rozdílem, že jsem v koutku duše obdivovala svou snachu, která celou akci zorganizovala. A navíc tři dny před akcí přivezla z vesnice vzdálené 20 km betlémské světlo a opatrovala ho, aby ho mohla nabídnout ostatním zájemcům. V duchu jsem ocenila i svého syna a jeho tchána, kteří pár večerů před akcí věnovali tomu, aby vybrali nejznámější koledy a trochu potrénovali, aby náhodou neutržili ostudu. A to se rozhodně nestalo. Společně s trumpetistou úspěšně koledy odehráli. A dokonce se jim hlásili další muzikanti, kteří by si s nimi chtěli zahrát příští vánoce.
A já jsem konečně definitivně pochopila, proč můj syn dal přednost životu na vesnici. Lidé tu k sobě mají blíž.
Pošlete odkaz na tento článek
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %