Projekt Do stovky se pěkně rozbíhá a já sleduji, jak účastníkům přibývají kilometry. Já jich zatím v seznamu moc nemám, i když chodím každý den. Sezení za pecí totiž není moje hobby a nečinnost mě ubíjí. V pátek 11. ledna 2019 po obědě začaly z mraků vypadávat sněhové vločky a já se rozhoduji, kam si vyjdu. Bude to jedna z mých častých, ale většinou nepříliš zajímavých cest, sloužících výhradně k protažení kloubů. Sněžení však slibuje "přidanou hodnotu", tak hurá ven.

Hned na okraji sídliště se přes pole otvírá pohled na Říp a já pořizuji fotku ze startu. Bod, který by znaly mapy, tu totiž žádný není. Cesta vede podél rybníka Rybánu, kde jsem kdysi učila děti bruslit. Rybník je dneska v soukromých rukou, je zarostlý a je vidět, že pomaloučku zamrzá. Procházím vesnicí Podlusky. Z mostku přes Čepel fotím čiperný tok a pokračuji ulicí k polní cestě. V létě tam poletují motýli, teď s překvapením zírám na deset odložených pneumatik. Nemohu pochopit, proč je někdo vezl sem místo do sběrného dvora. Polní cesta končí u obchvatu města. V prostoru za závorou je jinak nezajímavá skládka stavební suti, ta však v chumelenici vypadá nečekaně romanticky a v jednom místě si říkám, že by se tu děti vyřádily s boby. Jestli sníh vydrží ... Pod sněhem schovaná zamrzlá louže mě posílá k zemi a jsem obalená jako sněhulák. Za skládkou je pole a za ním dráha místního letiště. Chumelí se jako v zimě, mrazík mi zalézá za nehty a prsty odmítají poslouchat při mačkání spouště. Co naplat, musím se vrátit domů. Vycházka netrvala ani dvě hodiny a z přiložených záběrů můžete posoudit, jak se za tu dobu změnila cesta, po které jsem přišla. Za stálého sněžení jsem ulovila pár zimních záběrů. Hned večer však začalo pršet a ranní pohled z okna byl zase jako obvykle bez jediné sněhové vločky.

Protože vycházka je bez bodů, které bych našla v mapě Do stovky, přikládám jako důkaz, že jsem příslušný počet kilometrů opravdu absolvovala, nejen fotografie z průběhu cesty, ale i snímek ručně vyznačené trasy v mapách.cz.