Letos to přišlo zcela nečekaně. O víkendu jsem hlídala vnoučata a naše malá princezna mi předváděla, jak umí vydržet bez plenky. Svou potřebu dávala najevo slůvkem „kakat“. Jako vzorná babička jsem vždycky přiskočila, přistrčila jí nočník a sundala jí kalhotky. Najednou to heslo ale přestalo fungovat. Naše princezna sice volala „kakat“, ale svléknutí kalhotek se vehementně bránila. Pochopila jsem to až ve chvíli, kdy se snažila dosáhnout na můj tablet. Říkala slovo „krtek“, ale v jejím podání mi to znělo stejně jako „kakat“. Miluje pohádky o krtečkovi a dobře ví, že jí je mohu na tabletu pustit. Byla jsem tak ráda, že jsme se dorozuměly, že jsem jí skutečně pohádku na tabletu pustila. I když s vědomím, že snacha by to neviděla ráda. Pohádku o tom Jak krtek ke kalhotkám přišel jsme si spolu prožili. Ona seděla, dívala se a skoro ani nedýchala. Já jsem jí občas vysvětlovala, co krteček dělá a proč. Vnoučata vídám jen občas, a tak jsem si tuto vzácnou chvilku docela užila.
Když vnoučata odjela, upravila jsem byt do původní podoby a uvařila si kávu. Konečně jsem nemusela být ve střehu! A patrně v návaznosti na krtčí pohádku mě napadlo, co asi v lednu dělají krtci na naší zahradě? Dá se to bohužel dost snadno odhadnout. Naši zahradu krtci navštěvují pravidelně každou zimu, a to navzdory různým preventivním opatřením. Kdysi jsem se dozvěděla, že krtci nemají rádi hluk, a tak při zazimování zahrady „osázím“ různé kouty zahrady kovovými tyčkami s umně vyrobenými větrníky z plastových lahví. Jakmile trochu fouká, větrníky nepříjemně chřestí. Zdá se však, že to krtkům zas tak moc nevadí. Trávník i záhony jsou na jaře stejně rozryté a pokryté krtčími hromádkami. A pohled na ně není vůbec radostný...
V noci se mi o naší zahradě dokonce zdálo. Přicházela jsem k ní po cestě pokryté sněhovým popraškem. Příroda kolem byla mlčenlivá, nebe šedě zamračené. Už od branky jsem viděla to, čeho jsem se obávala. Z tenké vrsty sněhu v místech, kde je trávník, vykukovalo mnoho hnědých kopečků. A na tom nejčerstvějším z nich stál na špičkách malý roztomilý krteček v modrých kalhotkách a radostně mi mával. Naštěstí jsem se nedozvěděla, co jsem v tom okamžiku udělala. Probudila jsem se ze spánku a zamumlala si něco v tom smyslu, jak to, že co člověk přes den prožije, může ovlivnit jeho sny.
Další noc se sny o zahradě objevily znovu. Tentokrát není zima, je docela teplo. Já pracuji v rohu zahrady a lopatou přehazuji kompost. Kompost je jedno z míst na zahradě, které mám ráda pod svou kontrolou. Je to důležitý zdroj zeminy pro mé záhony. Hlídám, aby tam nikdo z rodiny nedal věci ke kompostování nevhodné, občas ho prosypávám vápnem a v létě ho sem tam proliji vodou, abych urychlila tlení. Vlastní přehazování kompostu je fyzicky docela náročné, a tak se k němu snažím přemluvit nějakého mužského člena rodiny. A když se to nepodaří, tak se to snažím nějak zvládnout sama. Většinou házet lopatou dlouho nevydržím a pot ze mě leje stejně jako teď ve snu. Bolí mě celé tělo, odhodím lopatu a jdu si lehnout na lehátko do stínu. Je hrozné vedro. Zapomenu se napít, ale už nemám sílu vstát. Za chvíli by se měly vysunout hlavičky zavlažovacího zařízení a rozstřikovat vodu. Představuji si, jak mě drobné kapičky vody osvěžují a chytám je do úst...
Zavlažovací zařízení konečně začíná pracovat, hlavičky se vystrkují z trávníku. Ale toto? Vody vyteklo pár kapek a pak už nic. Nemůžu pohnout rukou, nemůžu vydat ani hlásek. Tělo mám rozpálené jako horkou plotnu. V tomto okamžiku se probouzím ze sna. Naštěstí můžu vstát, i když mě bolí celé tělo. Jdu do kuchyně a zasyčí do mě sklenice vody. Sahám si na čelo a konečně jsem to pochopila. Mám teplotu a teče mi z nosu...
Pošlete odkaz na tento článek
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %