K napsání tohoto článku jsem se odhodlala po zhlédnutí dokumentárního filmu 13. komnata Václava Noida Bárty.
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/219562210800002-13-komnata-vaclava-noida-barty/
Při této 13.komnatě se mi vybavila příhoda z vlaku, cestou z Turnova do Pardubic. V Železném Brodě, do poloprázdného vozu, předními dveřmi nastoupili, poměrně hluční, tři studenti, nebo učni, nevím a usadili se na jedné ze „čtyřek“. Dveřmi na opačném konci vozu nastoupil chlapec a na moje souhlasné přikývnutí, zda je místo volné, s poděkováním usedl. Vyndal z batohu knížku a četl si. Byl slušně oblečený a značně nejistý. Tématu v knize, pro hlučné a nejapné narážky, snášející se ze „čtyřky“ na jeho hlavu, se očividně nemohl věnovat. Před zastavením vlaku v Semilech se „povedená“ partička připravovala k výstupu a chlapec stále seděl. Trochu se mi ulevilo, že..., nicméně strach v jeho očích mi na klidu nepřidal. Těsně před rozjezdem vlaku, s letmým pozdravem, rychle vystoupil. Z pomalu se rozjíždějícího vlaku jsem viděla tři vysmáté blbečky, slovy V.N. Bárty, „sráče“. Bylo mi smutno z pomyšlení na to, co onoho chlapce cestou z nádraží asi čeká.
"Mnoho věcí člověk musí prožít, aby pochopil." Ale co s tím, když pochopen okolím není?
Stane se, že potkáte člověka, který o životě který jste prožili nic neví, ale přesně ví, jak máte žít, co je pro vás dobrého, jak se máte chovat, vyjadřovat.....
Na první cestu do školy si nepamatuji, ale všechny další už ano. Byla to venkovská jednotřídka, první až pátý postupný ročník Obecné školy. Všechny děti učil pan řídící. Až do třetí třídy se mi ve škole moc líbilo, učení mě bavilo a měla jsem hezké známky.
Z důvodů nastupujících silných ročníků byla z jednotřídní školy dvoutřídní a do školy pro čtvrtý a pátý postupný ročník přišla nová soudružka učitelka. Na MNV dostala „potřebné informace" o žácích, které si při první příležitosti v převleku za Mikuláše 5.prosince téhož roku ověřila v rodinách. Vzor, kterým mi pan řídící až do třetí třídy byl, se rázem vytratil a postupně jsem si začala zvykat na potupné poznámky soudružky učitelky. I když jsem v učení nikterak nepolevovala, násobilku jsem uměla, jak když bičem mrská, vyňatá slova rovněž, tak přesto z jedniček byly trojky, z dvojek čtyřky.
Po dvou letech, plných ponižování, jsem po „namydlených schodech“ přešla na druhý stupeň ZŠ. Propast mezi „rovnými“, neboli přespolními, a „rovnějšími“ městskými, se prohloubila. Jako každá máma, která má ráda své dítě, si umím představit, co prožívala moje maminka, když viděla, kolik práce doma zastanu, a přitom, co chvíli mi musela čistit hnusné plivance a fleky od bláta na zádech kabátu.
A tak nekonečně dlouhé čtyři roky jsem se těšila, až ze školy vypadnu, v domnění, že ve světě dospělých se toto dít nebude, neboť dospělí přece mají rozum a neubližují ani slovem.
Jako naprostý outsider jsem s „odřenýma ušima“ přešla do učňovského střediska vzdáleného 110 km od domova. Po roce učení a neúspěšném pokusu, na návrh vedení školy, pro výborný prospěch, přestoupit na potravinářskou průmyslovku, jsem pokračovala v učebním oboru, který jsem završila výučním listem s vyznamenáním.
Takto vyzbrojená jsem se vydala na celoživotní dráhu dělnice a byla zařazena, ve svém oboru, jako pomocná pracovní síla ve IV. platové třídě za 750.- Kčs za měsíc.
Pro zlepšení finanční situace jsem během života vystřídala několik zaměstnání. Ať coby řidička motorového vysokozdvižného vozíku (lidově „ještěrka“), zámečnice, brusička skleněných perlí v ŽBS, krmička skotu, nebo brojlerů, OSVČ výroba pekařských a cukrářských výrobků, jsem si s každou prací vždy uměla dobře poradit a byla v ní díky své zručnosti úspěšná.
S plným vědomím, že úspěch se neodpouští ani v této sféře, nebylo vždy jednoduché s nepříznivými vlivy a utrženými šrámy se vyrovnat.
Až o mnoho let později jsem pochopila, jak vše špatné, co jsem v životě prožila, se stalo pro mě dobrým a velice cenným k tomu, abych dokázala rozeznávat na straně jedné mezi upřímností s dobrými úmysly a na straně druhé neupřímností, někdy až falší.
Často jsem se nechávala vtáhnout do nepříjemných situací, které jsem sice nezapřičinila, přesto se stala "řešičem" s dobrým úmyslem pomoci tahat horké kaštany z ohně a v závěru sklidila i to, co jsem nezasela a ještě k tomu si notně popálila prsty. A tak jsem se naučila chránit si svůj prostor, stala se tak trochu sobcem, avšak bez ztráty zodpovědnosti za své konání.
Tento článek jsem nenapsala proto, aby mě kdokoliv litoval. K politování opravdu nejsem, jen jsem si odžila to, co jsem si odžít měla. Jen pro mé vnímání pokulhává "pravda", že jsem vždy v životě sklízela to, co jsem zasela, neboť mnohé, co jsem zasela, sklidili jiní.
Jsem šťastná, že v sedmdesáti letech, které letos dovrším, mohu žít život spokojené důchodkyně. Krom ČSSZ, coby poskytovatele zaslouženého důchodu, nejsem na nikom závislá a nikdo jiný není závislý na důchodu mém. Jsem strůjcem svého štěstí a konečně sklízím jen plody toho, co jsem ve svém životě zasela.
"Život žít, je jako stavět dům. Až ex post, kdy už nelze nic změnit, poznáte, co všechno byste udělali jinak."
„Mnoho věcí člověk musí prožít, aby pochopil." A tak, Carpe diem a přitom Memento mori ♥♥♥
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Redakce
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Redakce
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Redakce
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Redakce
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
Redakce
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Redakce
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
Čekala jsem na parkovišti poblíž nemocnice v autě na manžela.…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se…
Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě…
Redakce
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Telefon zvoní, aplikace „Můžu to zvednout?“ nic mi nenapovídá.…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k…
Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Kamarádka Miluška je strašně odvážná. A taky strašně obětavá.…
V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící…
Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ačkoliv je malý a otylý, přitahuje ji. Je totiž neskutečně chytrý…
Cukrárna ve Velkých Losinách, myslím tu u zámku, je boží. Z…
Od té doby, co vyšla kniha Život s gamblerem a vznikl stejnojmenný…
Před několika dny byl na i60 vydán článek o věkové…
Ráda bych Vám popsala jednu kouzelnou životní situaci, na kterou…
Ukázkový úvodní text článku
Přiznám se, že mě iritují články rádobyhodnotící chování…
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
„Tak copak si dáte?“ zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme…
Seděl v metru a hltal. Horké lasagne. Stačil si je, ještě než…
Pěším turistou jsem pouze v případě nutnosti. Dávám přednost…
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Jaro je pro mě nejvíc nejlepší roční období. To letošní si budu…
Dcery mi koupily k sedmdesátinám zájezd k moři. Byl to výborný…
Redakce
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
