Je neděle, my jsme po obědě, vnučka si pustila v TV Déčko, na stole se kouří z kafíčka, prostě siesta. Venku od rána sněží, všechno je krásně bílé, zanechám rodinu jejich lenošení, beru do ruky foťák a konečně i já jdu ulovit nějaké ty zimní fotky, než mi to všechno opět zmizí.

Nejdu daleko, jen tak naproti kolem rybníka, ale k tomu, abych si udělala radost, nepotřebuju nachodit kilometry. Lidé jsou zalezlí v teple domovů, sníh je neporušený a krásně bílý. U rybníka narazím na velké hejno kačenek, je ticho, takže se mohu přiblížit a nerušeně fotit. Dojdu k hrázi, voda z výpusti narušuje trochu klid kolem, pokochám se bělostí sněhu a pomalu se vracím. Kačenky jsou na stejném místě, ani se nehnou a já obdivuji jejich barvy.

Je 3. února, příroda nehýří barvami, ale myslím, že to ani nevadí. Domů dorazím sice ke kolenům mokrá, ale moc spokojená a dalo by se říct, že i blažená.