Vědci se marně snaží přijít na to, zda se s tímto problémem dá něco dělat nebo je prostě špatné spaní průvodním jevem stárnutí.

Rozsáhlou studii týkající se problémů se spaním ve vyšším věku zveřejnili lékaři z italské společnosti pro gerontologii a geriatrii. Snažili se rozklíčovat, zda za špatné spaní může především věk nebo špatné návyky, které lidé ve vyšším věku mají. Ukázalo se, že důvodem, proč muži často nemohou usnout, bývá to, že prostě pozdě večer jedí. Jsou přejedení. Ovšem u žen se tato příčina objevuje výrazně méně často.

Průzkum také ukázal, že muži se v noci mnohem častěji budí proto, že potřebují jít na toaletu. Ženy zase častěji nemohou spát kvůli bolestem, které jim způsobuje artróza a další nemoci. Zkrátka, různě sebou házejí, nemohou se uvelebit v té správné pozici. Ženy také častěji než muži nemohou usnout z psychických důvodů. Ty dotazované často přiznávaly, že když si lehnou do postele, přemýšlejí nad různými věcmi, napadají je smutné myšlenky, bojí se budoucnosti.

„Potvrzuje se, že příčiny jsou různé, ale výsledek je stejný. Vysoký věk prostě přináší špatné spaní. Celkově se třeba nemění počet hodin, které lidé tráví v posteli a spí, ale přesto často mají pocit, že jsou nevyspalí, protože jejich spánek je lehký a přerušovaný,“ uvedl Raffaele Ferri z italské asociace pro výzkum spánku.

Když se řekne slovo spánek ve společnosti lidí vyššího věku, obvykle se rozproudí živá diskuse. Každý má k tématu co říct.

„Nespím, protože mě můj muž budí častým chozením na toaletu a chrápáním. Jsem ráno bez nálady, unavená, podrážděná. On to nechápe, myslí si, že to přeháním. Ale já už začínám uvažovat o oddělených ložnicích, protože mě ruší čím dál víc,“ vypráví šestašedesátiletá Karla.

„Manželka se v noci převaluje, vzdychá. Pak si rozsvítí lampičku a čte. Tím mě vždy vzbudí. Jdu na záchod, ona si pak chce povídat. Připadá mi, jako by se jí v noci rozsvítila v hlavě žárovka, jako by dostala energii. Jenže já to mám naopak, chci v noci spát, chci si povídat přes den. Ona je pak přes den jako mátoha, klidně si jde po obědě lehnout. Myslím, že má úplně rozhozený organismus z prášků na spaní, které řadu let brala a teď se je snaží vysadit,“ říká jednasedmdesátiletý Ivo.

„Muž usíná ve vedlejším pokoji u televize. Zásadně ji nikdy nevypne. Často v noci navíc nechtěně zmáčkne ovladač, který má v posteli, a televize začne řvát tak, že mě vzbudí. Jdu tam, vynadám mu, pohádáme se a já už pak neusnu. To se děje dvakrát, třikrát do týdne. Můj spánek je čím dál lehčí, slyším každý zvuk, i tlumená televize z vedlejšího pokoje mi vadí,“ líčí jednašedesátiletá Simona.

Všichni se shodují, že doba, kdy člověk lehl do postele a do pár sekund o sobě nevěděl, je pryč. V mládí lidé většinou považují tvrdý spánek za samozřejmost, ve vyšším věku za vzácnost. Doba spánku by však nikdy neměla klesnout pod pět hodin, i když mnozí lidé tvrdí, že jim i méně takzvaně stačí. Podle lékařů je to nesmysl a dlouhodobý nedostatek spánku se na zdraví podepíše.

„Není pravda, že starším lidem stačí méně spánku, protože nechodí do práce a můžou odpočívat přes den. Naopak. Nedostatek spánku u nich vyvolává deprese, snižuje paměť i schopnost soustředění. Myslet si, že si můžu do tří do rána číst, protože jsem v penzi a nemusím ráno vstávat, je nesmysl,“ uvedl Raffaele Ferri.

V jedné pražské rodině nyní řeší problém. Vyšlo najevo, že třiasedmdesátiletá Jana je už více než dvacet let závislá na prášcích na spaní. Všimla si toho její vnučka, která u ní přechodně začala bydlet, protože v Praze studuje. „Nastěhovala jsem se k babičce a po čase mi začal být divný její životní rytmus. Dívala se do noci na televizi, ale ráno spala jako zabitá. Zpočátku jsem se dokonce bála, že jí něco je. Ale ona se budila klidně v jedenáct dopoledne. Čtyři odpoledne pro ní bylo poledne, to obědvala. Večeřela klidně v jedenáct v noci. Když jsem se o tom začaly bavit, přiznala, že bere přes dvacet let prášky na spaní a že jí už téměř vůbec nezabírají,“ vypráví Janina vnučka.

Problém je v tom, že Jana se nyní snaží práškům odvykat a je to velmi těžké. „Je nervózní, stále si stěžuje, že ji něco bolí. Já vím, že je to proto, že v noci nespí. Ráda bych jí pomohla, ale nevím jak,“ říká vnučka.

Mnohdy si lidé problémy se spaním způsobují sami, třeba právě vybudováním závislosti na lécích nebo přejídáním se na noc nebo neschopností přestat před spaním přemýšlet nad nepříjemnými věcmi. Nemálo případů je však těch, kdy lidé za svou nespavost prostě nemohou. Přináší jim ji vyšší věk a nezbývá jim, než se s ní smířit.

„Spánek je totiž jedním z fyziologických jevů, které se během života mění nejvíce. Souvisí to s tím, že s přibývajícími roky ubývá neuronů, což ovlivňuje spojení mezi mozkovými buňkami, které spánek ovlivňují,“ vysvětlil Raffaele Ferri.

Takže problém je v současné době sice pojmenován, poměrně prozkoumán, ale zatím věda nenašla žádný způsob, jak seniorům od nespavosti pomoci.