A došel až do Národního zemědělského muzea, aby se tam pochlubil, že umí víc, než jen „zadrátovat hrnec s dvouma uchama“. A má skutečně čím se chlubit. Umí nejen zadrátovat, ale i udrátovat spoustu krásných věcí. Posuďte sami. Text jsem pro vás vybrala z vystavených panelů.

Drátenictví představuje významný kulturní fenomén a dráteník byl dlouho vnímán jako symbol Slovenska. První písemné zmínky o drátenících sahají na konec 17. a začátek 18. století. Dráteníci, prostí obyvatelé chudých podhorských vsí, dokázali proniknout do celého světa – nejdříve do Polska a Dolních Uher, v 18. století do Čech. Později vandrovali přes Slezsko a Halič do Ruska, do střední Asie, na Zakavkazsko, Sibiř, Blízký Východ, do Afriky a na Balkán. Ve 2. polovině 19. století putovali přes Německo do Francie a Belgie, Švýcarska, Anglie, USA, Kanady, Mexika, Chile, Brazílie a Argentiny.

Zpočátku se opravovaly jen poškozené a rozbité dřevěné, hliněné a proutěné nádoby sešíváním a oplétáním. Velké rozšíření keramického nádobí postupně vytvořilo poptávku po mistrech, kteří ho dokázali zpevnit a opravit. Později se začaly vyrábět drobné užitkové předměty – pastičky na myši, síta na prosívání a sítě do oken. Kvalitativní změnu vnesl do řemesla přechod na dílenskou a manufakturní výrobu. Rozšířila se škála drátenických výrobků i jejich technické a estetické řešení a ornamentika. Dráteníci opět vandrovali za prací do mnoha zemí Evropy, Severní Ameriky a Afriky, do střední Asie a na Blízký východ. Ve 2. polovině 19. a na počátku 20. století bylo drátenické řemeslo počtem výrobců, různorodostí výrobků i kvalitou prezentace na svém vrcholu. Po první světové válce začalo drátenictví upadat kvůli konkurenci průmyslových výrobků.

Industrializace v 19. století přinášela na trh stále více kovových předmětů pro domácnost, takže keramické zboží ztrácelo na významu. K tradičním užitkovým předmětům jako jsou věšáky, poličky a kuchyňské náčiní přibyla stínítka na lampy, pro hotely produkovaly drátenické firmy stojany na vaření vajec, pro hostince nosiče na půllitry a košíky na vaření brambor, pro děti nábytek pro panenky, pro lékaře dlahy na zlomeniny.

Postava dráteníka byla oblíbeným námětem malířů a grafiků. Dráteníci poutali pozornost charakteristickým vzhledem a oděvem. Stali se nejznámějšími představiteli Slováků ve světě. Nosili soukenné nohavice a přes košili kabát zvaný huňa, obuti byli do krpců. Jídlo a výdělek nosili v brašně zvané kapsa. Kola drátu a někdy i zboží nosili na háčcích řemene přehozeného přes rameno. Hlavu pokrýval široký klobouk strecháň nebo malý brousek. Dráteníci symbolizují chudobu, ale zároveň i šikovnost a důvtip. Postava dráteníka se vyskytuje také v literatuře, divadle a na pohlednicích. V divadle ji v Čechách prvně vytvořil hudební skladatel a autor české hymny František Škroup v opeře Dráteník. Poprvé  byla uvedena roku 1826 ve Stavovském divadle. Nejznámější se stala opereta Franze Lehára „Der Rastelbinder“, jejíž premiéra se uskutečnila ve Vídni v roce 1902.

V roce 2017 bylo drátenictví zapsáno na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Opět se musím omluvit za osvětlené fotky. Jak sami uvidíte, výstava je situována na chodbě, jejíž obě stěny jsou prosklené.