Ráno vysvitlo sluníčko, ale než jsem dojela k cíli, nebe se opět zatáhlo. To mě neodradilo. Tak tedy vzhůru na Doubravskou horu, na jejímž vrcholku se tyčí hrad Doubravka.

Doubravská hora - znělcový vrch -  tvoří dominantu území mezi Českým středohořím a Krušnými horami. Hrad postavil  v druhé polovině 15. století vnuk husitského hejtmana Jakoubka z Vřesovic, Jan Ilburk. V držení hradu se vystřídala celá plejáda známé šlechty, mezi nimi císař Rudolf II, Lobkovicové, Kaplířové a j. Hrad byl přestavěn na pevnost, která sehrála významnou úlohu za 30leté války. Po vypuzení Švédů v roce 1640 , hejtman Litoměřického kraje Gottfried ze Salhauzenu poručil pevnost v roce 1655 zbourat.Teprve v roce 1791 byl kopec zpřístupněn veřejnosti.

Po roce 1884 byly provedeny na zřícenině značné úpravy, Teplický kníže Edmund Alldringen nechal přistavět restaurační místnosti. Věž sloužila jako rozhledna. Restaurace v roce 1896 vyhořela. K obnovení stavby přizval Carlos Aldringen architekta Bedřicha Ohrmanna, pozdějšího profesora pražské Umělecko-průmyslové školy a vídeňské Akademie. Podle jeho návrhu byl hrádek obnoven v duchu romantické novogotiky.

Od té doby až po rok 1966 jsem nenašla žádný bližší materiál o osudech Doubravky, byla zestátněna, jako vše, co patřilo šlechtě na našem území.  

Od roku 1966 sloužil zámeček a budovy na Doubravské hoře Svazarmu, dnes jsou využívány Asociací víceúčelových technik, sportů a činností /dřívější Svazarm/. Zřejmě budovy nejsou přístupny veřejnosti, kdoví, v jakém stavu jsou vnitřky, i když zvenku to vypadá pěkně. V létě je zde otevřeno venku občerstvení. 

Doubravská hora inspirovala i známé umělce, mezi nimi K. H. Máchu. Nádvoří je přístupné dobře udržovanými turistickými  stezkami, dokonce nahoru jezdí turistický vláček, a když je slunečno, dočkáte se nádherného výhledu na Teplicko, Bílinsko, Středohoří i Krušné hory.