V sobotu bylo neuvěřitelně jarně. Výlet jsem naplánovala já a opět jako kombinaci autobus - pěškobus.
Vzhůru za zážitky!

Takže v autobuse číslo 555 kupujeme jízdenku do zastávky Bohumín, Vrbice, jezero.
Za pár minut jsme tam. Vystupujeme!

Vrbické jezero a azurová modř

Na koruně protipovodňové hráze je vybudovaná nádherná cyklostezka.
Potkáváme první kolaře.

Podobný nápad s procházkou či projížďkou měla spousta dalších kolařů, pejskařů, běžců, rodin s kočárky, děti na koloběžkách...
Zvědavě nakukuju k břehu, budou tam labutě? Mám pro ně v kapse dva suché rohlíky.

Ano, jsou tam, jdeme krmit a chytat záběry.

Dovedla bych tu na ně koukat a fotit hodinu, ale trenér už nedočkavě přešlapuje, mávám labutím a pokračujeme.
Blížíme se k Vrbickému kostelu. Fotografovo srdce pláče, kostel a elektrické dráty, ach jo.

Plány kostela v novogotickém stylu z červeně neomítaných cihel, které byly bez jakýchkoli připomínek schváleny vratislavským dómským architektem, vypracoval architekt a stavitel Anton Schiebel z Hrušova. Vysvěcen byl 12. istopadu 1911.
Obcházím kostel a hledám ten správný úhel bez drátů.

Procházíme Vrbicí a ocitáme se v Pudlově. Připomínám, že název je od pudlování - úprava železa.

Pózuje mi pudlovská kaplička sv. Isidora – rolníka z roku 1902

Naproti je kočičí útulek a stará se o něj paní Kocurová :-)

V ulici Na chalupách vám dnes představím dům pro seniory

Opouštíme Pudlov a vítá nás betonová džungle

A mezi paneláky náš žlutý cihláček. Hurá, jsme doma!!!