Nedělní ráno, počasí za oknem slibuje hezký den. Proč se někam nepodívat?  Bez dlouhého váhání putoval do auta pejsek, foťák a už jsme vyrazili. Jen tak za nosem a směrem na Mostecko. Projeli jsme Liběšicemi, malou vesničkou za Bílinou. Leží mezi Bořněm a Želenickým kopcem. Spadá pod obec Želenice, i když do konce 60. let patřila pod správu Bíliny. 

Za Liběšicemi jsem vyfotila kravičky, které venku doufaly, že už najdou něco zeleného k snědku, ale kdepak - země je po ránu ještě pěkně zmrzlá. Pokračovali jsme k vesničce Chouč, ležící v úpatí Českého středohoří, která čítá asi 50 obyvatel. V této původně vyloženě zemědělské obci je hodně zničený kostel sv.Kateřiny  Kostel je obklopen starým malým hřbitovem, který je plný zašlých povalených německých náhrobků. A na návsi domky opravené, jen ty ruiny původních zemědělských usedlostí, ty člověka přímo děsí.

A jeli jsme dál. Přes Svinčice, které jsou proslulé chovem koní, ale ve výbězích jsme žádného neviděli. Dojeli jsme do Lužic. Lužice mě mile překvapily svojí  úhledností, čistotou a velkou výstavbou nových domů. Nad Lužicemi stojí krásný kostel sv. Augustina, který je v současné době opravován.

Z Lužic vede turistická cesta do Dobrčic a my jsme zejména hledali duby pýřité. Je to vzácný druh dubu, který byl prohlášen v roce 1993 za přírodní památku. Asi 200 stromů roste právě na prudkém svahu nad někdejší silnicí Lužice - Dobrčice. Svah ujížděl a dnes už je to jen turistická cesta. K dubům se vypravíme, až bude lepší počasí, a pokocháme se zároveň stepní vegetací. Zatím příroda spí.

Došli jsme až do zmiňovaných Dobrčic, které jsou pěkně na kopci  - 368 m. n.v.  Malá osada, hezky upravená, žije v ní asi 50 obyvatel. A dokonce je tam pěkná hospůdka.

Vycházka to byla moc hezká, člověk žasne, jak všude se najdou nějaké zajímavosti, jak v obcích, tak v přírodě okolo. A hlavně - vyškrabat  se vzhůru a podívat se z kopečků dolů, je nádhera!