Jako úvodní fotografii jsem zvolila oslavu 80tých narozenin mojí pracovité maminky, která se ve zdraví dožila 92 roků - bohužel už 8 let není mezi námi...

A jaká jsou v poslední době většinou moje rána?

Vždy krátce poděkuji za to, že jsem se vůbec probudila, kratičce si zacvičím, dám studenou sprchu, napíši seznam, co všechno chci během dne zvládnout a už tak pokračuji - zdá se to velice jednoduché...

Jenže jsem mezi lidmi, dětmi, občas jedu mezi nemocné vnuky - jednou mě začne bolet v krku - jedu podruhé, už s česnekem v ústech, píšeme s vnoučkem úkoly, povídáme si, hrajeme a já přijedu domů a ona se na mne vrhne bez pozvání chřipka také a to se vším všudy - později i průdušky, srdíčko...

Takže ihned čaje, nějaké léky, vitamínové doplňky, lněné semínko není dobré - ale na kašel účinné, pojídám cibuli s medem, ovoce, zeleninu, lehkou stravu, napařuji si hlavu - je plná hlenu, hrudník mažu sádlem, balím do igelitu a ručníku - tak mne léčila maminka a i já jsem tak léčila svoje děti...

Po domě se jen ploužím, v duchu naříkám a pohled na přívod studené vody mi nahání přímo zimnici do těla.

Doma jsem jako ve vězení velmi dlouho, takže na moje dveře často klepe depka, ale já jí naštěstí neotevřu, raději si otevřu internet s i60 a čtu Vaše články, dívám se na hezké fotečky a čerpám z nich energii - vím, že přes internet Vás neoslabím, ale sama sebe tak dobře nabíjím...

Když napadne víc sněhu, tak se ho snažím odházet - jde to jen velmi pomalu a těžce...

Každý čtvrtek odpoledne mi přijdou menší vnoučci, píšeme úkoly, já s česnekem v puse, povídáme si, hrajeme si, to mne vždy také nabije energií, ale sotva odejdou, jdu zpět do postele. Děti nechci zatěžovat, mají toho dost, pomalu se to lepší a vida, už je tady březen...

Jdu na zahrádku a vidím už kvést první květy, hledám první bylinky na jarní očistu těla - jenže je na ně ještě moc brzy, zatím mi roste jen dvouletá petržel, ale její lístky jsou také plné vitamínu K2.

Na zelený nápoj plný jarní síly potřebuji mladičké lístky medvědího česneku, kopřivy, žebříčku, jetele, pampelišky, sedmikrásky - to si musím počkat nejméně do velikonoc...

Sluníčko svítí, hřeje a už mne láká na zahrádku, kde sbírám pořezané větve stromů, povídám si se sousedy jak přežili zimu, jdu už i do obchodu a ráda se vidím se známými - toto všechno mi vhání víc energie do života.

A už si také ráno trochu zacvičím, zase se sprchuji studenou vodou a to je pro mne signál, že začínám být zdravá...

Už se těším na práci na zahrádce, s kterou mi občas pomáhají vnoučátka, na společný větší úklid domku, na naše vycházky a i občasné výlety.

Těším se, jak celá příroda rozkvete, jak budou vonět lípy, těším se, jak nám třeba zase uzrají jahody, třešně, meruňky i ostatní ovoce a jak je budeme s vnoučátky trhat - a to je ta moje největší a nejlevnější energie...

Ale na závěr opíši ještě několik vět...

Motto:  "Když naříkáme, že máme těžký život - nemyslíme tím život - jen to, že jsme si na sebe navalili spoustu starostí.

Život je jinde. Život je energie, která nás udržuje naživu..."

Partneři soutěže: