Člověk míní, ale okolnosti mění.

Tak je to i v případě mých aktivit v útulku pro opuštěné pejsky a kočičky v Krásném Lese, kam jsem vstoupila v létě roku 2018 jako dobrovolník. Původní myšlenka byla - budu jen pomáhat s venčením pejsků a tak snad trochu zmírním stesk nad odchodem mého pejska Bertíka. Jak dny ubíhaly, stala jsem se členkou celého týmu lidí, kteří pomáhají, kde se dá. Poznala jsem, že nezůstane jen u venčení, ale přiložím ráda ruku k dílu, kde bude potřeba. Tak jsem pomáhala zajišťovat prodej v našem prezentačním stánku na mnoha akcích, sháněla prodejny které jsou ochotny umístit naše kasičky, uklízela v prostorách útulku, vyráběla látkové myšky pro kočky, No a v posledních třech měsících sháněla dary do tomboly pro náš ples, který byl sedmý v pořadí... Měla jsem velkou radost z každé maličkosti. Celkem jsme dali dohromady okolo 800 cen, každý druhý prodaný lístek vyhrával . Během pár chvil bylo vyprodáno

Budu Tě, Evko, potřebovat na plese do baru. Pravila jednoho dne paní majitelka...

Do baru, TO SNAD NE !!  Vždyť já jsem i po vůni alkoholu hned opilá, nerozeznám rum od vodky, klepou se mi ruce a polovinu bych toho rozlila - snažím se vycouvat. To mne klidně postav ke dřezu a já budu s čistou hlavou umývat sklenice... Dohodnuto, den D nastal.  V pátek dopoledne začalo velké stěhování všeho potřebného do restaurace Beseda ve Frýdlantu. Zdobily se stoly, věšely reklamní plakáty, balonky, fotkami pejsků se zdobily stěny v šatně, zkrátka ... šílené množství práce. To vše pečlivě kontrolovala paní majitelka, která poslední noc snad ani nespala..... Měli jsme již dávno před zahájením plesu vyprodáno. Každý stůl byl z důvodu rezervovaných míst očíslován. Majitelka Katka s manželem a dcerou všechny příchozí osobně doprovázeli na místa.

Po slavnostním zahájení a předtančení všichni přítomní nadšeně vítali skupinu osmi pejsků z útulku, kteří se po jednotlivém předvedení a za doprovodu slov, týkajících se jejich osudů, předváděli v plné kráse. Byli našampónováni, vyčesáni a vděční za každé pohlazení. Sklidili neskutečný potlesk ./ zase jsem to dojetí oslzela /. No pak hupky dupky zpět  autem do svých pelíšků v útulku...Nastal čas k tanci, jídlu a pití, byl to opravdový maraton. Všichni od servírek počínaje, přes kuchaře a obsluhu u baru byli neprofesionálové, dobrovolníci. Snažili ze všech sil, aby byli hosté spokojeni. Já jsem se postavila k tomu dřezu za barem a upřímně se přiznávám. Nečekala jsem, že to bude tak náročné. Několikrát se i na mne lidé obraceli s objednávkou pití, odmítnutí jsem doprovodila slovy: " Neobsluhuji, ale dám vám za to úsměv zcela zdarma " . Milé bylo, když si přišli po chvilce pro úsměv i další s tím, že slyšeli u stolu o této zvláštní " pozornosti". Takže jsem měla často ústa od ucha k uchu. :)))))) Okolo druhé už vidím všechny sklenice dvakrát, ale nepolevuji .Dokonce jsem stihla zatančit si dva kousky ve zdravotních pantoflích!!!  Neodmítám, i kdybych měla padnout. Naštěstí byli oba tanečníci zdatní chlapi..Po skončení se  muselo naprosto všechno naložit do aut, nechat pouze ubrusy na stolech... UF, dokázali jsme to, díky nadšení všech. Sílu nám dávala myšlenka, že pomáháme dobré věci - díky výtěžku z tohoto plesu budeme moci provést opravu kotcú a vyvložkovat komín na hlavní budově. Do postele jsem padla okolo půl páté, spokojená a docela i překvapená, že jsem to vše zvládla bez újmy na zdraví.:)) Jen se pár dní oklepeme a zase začne příprava na velkou akci - Den otevřených dveří spojený s Voříškiádou. Tak vzhůru do dnů příštích..

.Přijměte prosím pozvání na malou fotodokumentaci, abyste byli na tom našem plese tak trochu s námi.. Bertice