Vyprávění letištní

Datum: 3. 4. 2019

Z poznávacího zájezdu ze Sovětského svazu (viz Vyprávění nádražní II) jsme se vraceli letadlem. Letěli jsme z Leningradu přes Moskvu do Prahy. Na letišti jsme museli projít bezpečnostním rámem. Všichni jsme prošli bez problémů – všichni, až na mého přítele. Odevzdal tašku, prošel, rám se rozezněl. Vrátil se, vyndal z kapsy klíče. Prošel, rám se rozezněl. Vrátil se, vyndal z kapes drobné. Prošel, rám se rozezněl. Vrátil se, vytáhl z kalhot pásek s kovovou sponou. Prošel, rám se rozezněl. Situace začala být kritická. Letadlo bylo připraveno k odletu. Všichni netrpělivě čekající členové naší výpravy přítele již upřímně nenáviděli. Nedivila jsem se jim. Sama nerada přicházím kamkoliv na poslední chvíli, natož pozdě. Přítel byl samozřejmě nervózní, zpocený. Celníci ho požádali, aby si zul boty. Prošel, rám mlčel. V botách objevili vložky s kovovou podpěrou nožní klenby. Propukli jsme v neovladatelný smích. Všem se nám ulevilo, nejvíc samozřejmě příteli a mně. Přítel se obul, posbíral své odložené věci a vydali jsme se k letadlu. Do Prahy jsme doletěli v pořádku. Když tuto příhodu později, již s nadhledem, přítel vyprávěl, říkal: „Vodili mě jako medvěda“.

Foto: https://www.google.cz/search?q=pulkovo+airport&sa

| Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

16 komentářů

Libor Farský 6.4.2019 10:47

Věrko, některé lidské náhradní díly jsou zcela jistě kovové. Na letišti se holt jejich vlastníci musí svléknout do naha. A dost možná, že budou ještě podezřívání na pouzdro s drogami v konečníku :-)

Věra Ježková 6.4.2019 10:37

Borku, tak to nevím. Třeba je to kov nekovový. Soudím tak z toho, že když mi internistka zjišťuje choroby tím, že mi přikládá na ruce a nohy elektrody a na škále kmitá ručička, musím odložit hodinky a jiné kovy, nikoliv vyndavací zuby, které jsou taky spojeny něčím kovovým. Soňo, souhlasím. Stačily prohlídky na hranicích. Do Endérákova jsme jezdili poměrně často. Zdeni, taky fajn. To člověk asi neuhlídá. :-)

Libor Farský 6.4.2019 09:34

No jo, ale co když má někdo v těle kovový kloub nebo kyčle apb. ?

Soňa Prachfeldová 6.4.2019 07:50

To jsou stresující pocity. Za dob NDR byly šílené kontroly ze stran německých celníků kdysi mě,prohlížela osobně německá celnice a bylo mi to velmi nepříjemné.

Zdenka Jírová 4.4.2019 22:58

Něco podobného se mi před lety také stalo na Ruzyňském letišti a také na cestě do Sovětského svazu. Nedošlo na štěstí ke svlékání, ale objevily se v kabelce malé nůžky na manikuru. Ty mi byly zabaveny a byly mi vráceny až po přistání v Adleru.

Věra Ježková 4.4.2019 06:12

Děkuji za vaše zážitky, komentáře a hvězdičky.

Alena Tollarová 3.4.2019 19:19

Vloni jsem v Turecku prošla všemi kontrolami, ale po posledním projití rámem jsem byla vyzvána, abych vstoupila do takové té budky, kde si asi důkladně proklepli mé kapsy. Ale když jsem vyndala krabičku tic-taků, bylo taky úsměvno.

Jitka Hašková 3.4.2019 15:59

Oprava zula. Tablet mi to opravil špatně.

Jitka Hašková 3.4.2019 15:58

Něco podobného se mi také stalo. Také jsem v rámu na letišti zvonila a přestalo to až když jsem si žula trekové boty.

Naděžda Špásová 3.4.2019 15:49

Věrko, je to hrdina. Viděla jsem něco podobného v kanadské grotesce. Aspoň, že mu nechali spoďáry. :-)

Zdenka Soukupová 3.4.2019 13:03

Vidím to jako živé. Několikrát jsem taky letěla do Moskvy a Petrohradu, tak si to umím představit. Váš přítel zaslouží pochvalu za statečnost.

Eva Mužíková 3.4.2019 12:29

Nikým nepoučená,/ nebo jsem neposlouchala /prvně v Egyptě, vložím do horní kapsy u kufru dva úlomky korálu. Jen tak, volné, nezakryté!!!! Při kontrole na letišti šel s našimi kufry syn. Najednou se otočí na mne s otázkou, co v kufru mám??? Netuším co chce slyšet, za námi řada cestujících..... Prošli jsme díky tomu, že kontrol naznačil synovi, aby se " vykoupil " a ten měl naštěstí ještě nějakou hotovost u sebe. Nikdo nic nepostřehl. Jak já jsem to pak hned schytala, bylo mi hanba, mohlo vše dopadnout mnohem hůř. Tvé příspěvky Věrko ráda čtu. Dokonce jsem, aniž bych se podívala, několikrát poznala kdo je autor. Díky.

Dana Puchalská 3.4.2019 12:29

Oprava..... zvonila na letišti , protože... Ach jo, klávesnice skáče.

Dana Puchalská 3.4.2019 12:28

Hezký příběh. Já naposled zavinila na letišti, próze jsem měla na košili vyšité malé "logo" nějakou kovovou nití. Do té doby jsem o tom neměla ani tušení.

Hana Nováková 3.4.2019 11:47

Kdo nepozná na vlastní kůži nebo není na druhé straně neví, jak je to důležité pro jednu stranu a traumatizující i když později úměvné na straně druhé. Všechno si zavinili lidé sami a může být i hůře...

Zuzana Pivcová 3.4.2019 11:15

Ráda čtu takové příhody, utvrzují mě v tom, že nejsem sama, kdo zažíval krušné chvíle. Přísná kontrola je však i dnes. Lidé ze zájezdu se někdy zlobí, ale je to třeba. Díky, Věrko.