Vydat se na tento zámek jsem měla v úmyslu již hodně dlouho. Stal se cílem mého 21. výletu Do stovky. Nachází se na severovýchodním okraji Prahy, patří do katastru obce Vinoř. Tu znám ze studijních let z autobusu, jako jednu ze zastávek na cestě do Brandýsa nad Labem. Jela jsem autobusem od metra Vysočanská a vystoupila na zastávce Vinořský hřbitov. Odtud jsem se vydala pěšky k zámku – nejprve kus cesty obcí, poté Ctěnickým hájem. K zámku jím vede naučná stezka. (Pejsek na fotografii patřil paní, jíž jsem se ptala na cestu.)

Zámecký a hospodářský areál zámku pochází ze středověku; postupně byl upravován do renesanční a barokní podoby. Zámek spadá pod Muzeum hlavního města Prahy.

Při vstupu do zámku mě zaujala drábovna – pan dráb neměl špatné bydlení. (Mimochodem, vzpomínám si, že školník v základní škole, kam jsem chodila, se jmenoval Dráb. Nomen omen.) Kočárovna už je bohužel bez kočárů. Jeden je vystaven venku. V areálu působí i jezdecká společnost.

V budově se nachází několik výstav. Nejdřív jsem se šla podívat na současnou tvorbu studentů a pedagogů Sklářské školy v Novém Boru. A pak na tu, kvůli níž jsem přijela především. Jmenuje se Řemesla v pořádku. Historie sdružování řemeslníků od středověku po současnost. (Pokud to náhodou nevíte, pořádky byl název, který se užíval v českém prostředí pro cechy. Tedy, ne, že by některá řemesla byla v nepořádku.) Fotografie z těchto dvou výstav vám představím časem; zpracování hlavně té druhé mi dá dost práce. Ale byla jsem nadšena a nechci vás o ty zajímavé exponáty připravit. Ještě vám prozradím, že jsem tam nechtěně spustila alarm. Sympatický pan kustod mě hned přišel uklidnit, že se nic neděje, že se to stává, i když v místnosti nikdo není. A připojil několik zajímavých informací. Když jsem se dostatečně vynadívala a nafotila, vydala jsem se na zpáteční cestu. Odjela jsem z nedaleké autobusové zastávky na Palmovku.

Chcete-li, podívejte se na fotky zámku a jeho blízkého okolí.