Zkusit se má v životě všechno. Takto jsem pojala nabídku k účasti natáčení krimiseriálu jako kompars. Úkolem bylo jediné, poslat fotku obličeje a celé postavy s údajem o věku. A ejhle, přišla SMS potvrzující výběr do natáčení. V pátek 19.4.2019

jsem se na jedenáctou dostavila na určené místo. Takhle zblízka jsem práci filmového štábu vidělá poprvé. Nevěřila jsem, kolik času, lidí a harampádí je potřeba k tomu, aby se natočilo pět minut filmu.

Těch kabelů, stojanů...

vozíků, reflektorů...

brašen s nářadím, papírových krabic, dřevěných beden...

A různých dopravních prostředků -
tahací vůz s automobily, karavany sloužící k převlékání herců
a autobusy jako kostymérna nebo maskérna.
Samozřejmě ještě nezbytné toalety a katering se stanem, stoly a lavičkami...
Lituji, ale viděla jsem pouze tři mlaďoučké pražské herecké hvězdy, z nichž ale ani jednu neznám. Fotila jsem o sto šest, ale buhužel, všechny fotky nesmím zveřejnit, hlavně ne s osobami. Dám jen jedinou, komparzisté alá policajti, kteří souhlasili s fotografováním.

Čekání na "můj" výstup před kamerou bylo nekonečné, ale byl krásný teplý den, bohatě zásobený katering, kde bylo kafe za 15 a dobrý vývar s játrovými knedlíčky a nudlemi za 25 a další lákadla za lidové ceny. A hlavně jsem měla noťásek a mohla dělat korekturu své třetí knihy o permoníkovi Perňuchovi, takže čas nepovažuji za promarněný.
Děj se odehrává v hotelové ubytovně a dovedete si určitě představit, jaké hodněčetné rodiny zdejší "hotelák" obývají, proto jsme si museli ostražitě hlídat své věci, protože okatých a černovlasých dětí bylo kolem nás přehršel a sekuriťák je odháněl od techniky, od karavanů, od toalet...
Natáčení na chodně hoteláku provázely i veselé příhody z natáčení. Prázdná chodba, kamera zabírá procházející herečky a najednou z jednoho bytu vyjde chlap a nechápe pokyn, že má zůstat chvíli doma a nevycházet. Druhý záběr, tentokrát z jiného bytu vyběhnou dvě děti, jedno nese nějaký nápoj a hlasu asistenta režie se asi tak bojí, že ruka se mu třese a nápoj vyšplíchává z kelímku na zem. Naběhne síla s papírovými utěrkami a pokapanou chodbu utírá. Třetí záběr, čtvrtý záběr, pátý záběr...mé účinkování před kamerou asi půl minuty a to ještě na konci chodby, takže horko těžko se budu hledat, až seriál budou na jaře 2020 vysílat.
Všechno jsem přežila, v půl osmé večer jsem byla vyplacena českými devíti stovkami a mohla odjet domů, na rozdíl od komparsu, který hrál "náhodné chodce" a čekalo jej ještě večerní natáčení.
Až se stanu filmovou star, tento filmový začátek budu dávat zuřivým reportérům do placu :)))