Škoda, že mne nenapadlo zapisovat hospodské historky, pronášené u piva. A už to jistě nenapravím. Bývaly tu v naší vesnici čtyři hospody, dneska se taktak drží jedna. No, málo lumpačíme! Tož nevím, kdo náš národ drží ve špičce konzumentů alkoholu? Ale ať pijeme nebo ne, veselé plky z hospody se ještě semtam objeví. A teď třeba tady.
Rámus se přezdívalo odnepaměti Frantovi Rozbořilovi. Říkalo se mu tak pro jeho zvučný hlas a vzteklé jednání. Snadno se rozběsnil. Býval proto často terčem poťouchlých žertů a provokací. Kdysi na něj došlo i před Vánocemi. Pološ Polák si nad pivem naoko zoufal, že k němu nechce přijít řezník, a jak to dopadne se svátky, co se bude předkládat na sváteční stůl, no, naříkal, až by mu jeden uvěřil. A ten jeden, to byl právě Franta Rámus. Uvažuje: "Co na tem, že budó svátky. Šak to nejak odbudu, a stovka v kapci, tá je dycky dobrá!" S hlasitou odpovědí míří na Pološe: "Už neskohéké, já ti to zabiju. Máš krópy?" Tomu cuká v kouku, ale přece se ptá s vážnou tváří: "Ty bys přišel Franto? To seš hodné. A krópy nebudó potřeba. Jelita dělať nebudem! Tož zme domluveni. Přindi ráno."
Druhého dne, ještě za tmy, je Rámus u Pološe na dvoře. Opře kolo o kůlnu: "Gde ho máte, paňmámo?" "Šel se umyť do kópelky. Šak běžte za nim!" Franta vejde do koupelny: "Tož su tady, Pološu, začnem?" "Ja. Vyber si, keryho migneš prvniho," ukazuje hospodář do vany, v níž se převalují dva kapitální kapři. Řezník vyvalí oči, zasakruje, aktovku s náčiním a grmolec hodí Pološovi k nohám a už je v trapu! Dvě neděle se v hospodě neobjevil! Provokatér ho musel odprosit a stálo ho to flašku slivovice, ale i tak byl spokojen. Sotva se na jednu historku pozapomnělo, už je tu druhá.
V době, kdy se hospodě U Rybníčka ještě říkávalo U Baránků, chodíval do ní na pivo s příslušenstvím i Franta Rámus. Když mu kdysi hostinský Baránek donesl pivo, kterému ještě cosi chybělo do dospělosti, Rámus se ohradil, že není dotočené. "To donde, Franto!," odvětil hospodský. Tentokrát se Franta ovládl. Snad už měl cosi v plánu, protože se mu to nestalo poprvé. A tak když došlo na placení, mělo to být dvanáct korun, Rámus podal Baránkovi desetikorunu a měl se k odchodu. "Počké, Rámusu, ešče dvě koruny!" "To donde, hospodo!" A šel. Hospodský si odplivl, škaredě zaklel a desetikorunu zastrčil do portmonky. Na pronásledování vzteklého hosta si netroufal. Další příběh však už tak poklidný konec neměl.
Rámus býval náruživým myslivcem. Kdysi slíbil kterési úřednici v zaměstnání zajíce. Musel počkat na dobu honů, kdy bylo možné takového zajíce získat. Ač myslivci zvěř střelí, musí si ji ještě zaplatit. Tak si Rámus zaplatil zajíčka a v myslivecké chatě, kde se zapíjel úspěšný lov, jej položil pod věšák, pod svůj hubertus. Účastníci honu se veselili, popíjeli, rozprávěli, a všeobecného veselí využil jeden z honců, vtipálek a podšívka všech neřestí, dlouhý Jarek. Rámusovu zajíčkovi uřezal uši. A těšil se, jak bude postižený prskat. Když si při odchodu Rámus oblékl hubertus, vzal flintu a zajíce, tu kterýsi z osazenstva povídá: "Rámusu, gde deš s tym kocórem?" Dotázaný pozvedl zajíce, pohleděl na jeho zohavenou hlavu a už vidí i rozšklebeného Jarka. Zajíc letí do kouta, Rámus řve jak tur a žene se po provinilci. Stačí z věšáku sundat čísi čagan a už se dlouhán krčí pod přívalem ran. Konečně se mu podařilo utéci do kuchyně. Rámus hodil čagan na podlahu a s nadáváním opouští chatu. A na zbitém Jarkovi je, aby bezuchého zajíce stáhl a na příští hon připravil guláš.
grmolec, brdečko = dřevěné či ocelové ramínko k zavěšení poraženého prasete
Pošlete odkaz na tento článek
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %