Mílovými kroky se příbližil čas Č – setkání v Kořenově v Jizerských horách.
Z jesenickeho světa kraje se s jednodenním předstihem na setkání vydala parta pěti lidiček. Zdenka, Pavel, Jana, Honza a Elena. Cestovalo se různě, vlakem i autobusem. Všichni se sešli ve vlaku v Hradci Králové. A teprve začala ta pořádná jízda.

Den první
Vlaky jely neuvěřitelně přesně. Na nádraží v Kořenově čekala dvoučlenná vítací delegace. Jindřiška a Karel. Přesunuli jsme se autem na ubytování. A protože vše bylo, jak má být, zbourali nám mezitím most nad Jizerou. Ale jeseničtí nejsou žádná béčka. Libovali jsme si, že budeme mít pěkné procházky. Žádný problém.
Odpoledne jsme se vydali na různé obhlídky terénu. My (Zdenka, Honza, Elena) jsme šli kolem Jizery k věhlasnému železničnímu mostu. Nevěřícně jsme zírali na kamennou řeku. Nádhera. Voda v ní se jen tak ploužila, cákala po kamenech a laskala se s nimi. Nedovedu si představit, jak Jizera burácí a vyvádí při velké vodě.
Při večeři (gulášovka, segedin a knedlíky, zmrzlina) jsem naši výpravu lákala na ranní výlet do Harrachova na Mumlavský vodopád.

Den druhý
K rannímu vstávání se kromě nás přinutila ještě Zdenka, takže už jsme byli tři. Večer jsme dostali místo snídaně balíček na cestu (řízek, chleba, jablko, vodu), paráda.
Autobus nás převezl přes kopec a už jsme šlapali kolem Mumlavy. Bylo to úžasné, byli jsme tam sami, žádné davy zvědavých turistů a ukňouraných dětiček. Vychutnávali jsme si lesní samotu a Mumlavu. Nedovedla jsem si představit, že budu poskakovat po kamenech v korytě řeky. Já přeopatrná. Užívali jsme si fotografování i když pod zataženou oblohou, chtělo to prostě DOBRÉ SVĚTLO. Při zpáteční cestě jsme již potkávali další turisty bažící po kráse vodopádu jako pes po kosti.
Prohlédli jsme si Harrachov, vypili nedobrou kávu i stejně „kvalitní“ horkou čokoládu. Ale také jsme v Harrachově objevili krásný obchůdek s keramikou. Jen mi hlava nebrala, proč tam mají keramiku s levandulí. Proč naši keramici nevyužijíí to, co mají přímo u nosu? Copak v Jizerkách nebo Krkonoších můžete vidět lány levandule? Ne, to jistě ne! Na každém kroku však vidíte kvést nádherné violky trojbarevné. Ty mi prostě učarovaly. To by byla keramika!
Mezitím se do Kořenova sjeli ostatní účastníci setkání. A že nás bylo!
Po večeři nás čekalo uvítací představení ochotnického divadla. Herci hráli s obdivuhodným nasazením a někteří diváci, nebudu jmenovat (HČ), divadlo prožívali tak, že málem přišli o život. No vždyť jo, říkám málem!

Den třetí
Výšlap na Štěpánku. Rozhledna Štěpánka je kráska, která se hrdě dívá na kraj pod sebou. V dálce můžete vidět Ještěd, překrásný viadukt (tuším v Tanvaldu), přehradu Souš a vesničky rozeseté po kraji jako korálky.
Po dobrém obědě v hospodě U čápa (ne v Čapím hnízdě) se naše osmičlenná skupina, posilněna chvíli jednou motorkářskou dvojicí, rozdělila. Hanka, Alena, Zdenka a já jsme se do Kořenova vracely po svých a cestou si užívaly nejen krásného teplého počasí, fotografování, ale především své přítomnosti. Bylo nám při tom putování skvěle. Ostatní (Zbyněk, Honza, Jana, Pavel) jeli do Kořenova autem.

Den čtvrtý a ráno dne pátého - cestovního
Loučení. Všechno dřív nebo později skončí. A tak skončilo pro většinu z nás i setkání Kořenov 2019 přiznivců našeho domovského portálu i60.cz.
Ti, co ještě v Kořenově zůstávali, si většinou vychutnávali krásu zdejšího kraje. Naše jesenická parta se rozhodla pro výlet vlakem do Desné. V Desné byla pouť, ale pouťová lákadla nás nezlákala. Vypadalo to trochu na den, který nemá žádný cíl. Vydali jsme se na okruh k hrobce továrníka Riedla. Až na konci tohoto celkem nic neříkajícího okruhu jsme zjistili, že jsme mohli jít daleko kratší a pohodlnější cestou. Za trest jsme se vydali k vodopádům Černé Desné. Po počátečním nesouhlasném brblání se trest změnil v odměnu a my si túru krásně vychutnali. Jen bouřka nám zabránila v pokračování k přehradě Souš. Díky za to burácení, máme se na co vymlouvat.
Parádní vláček nás zavezl zpět do Kořenova. A tak pomalu končil i náš pobyt v Jizerských horách (i když někteří spávali v Krkonoších).
Ráno nás čekala pouze snídaně, loučení a odjezd směr Jeseník. Zůstala pouze neúnavná turistka Zdenka.
Dovolte mi ještě malou poznámku k organizaci. Jindřiška to prostě zvládla skvěle, zajistila přiměřeně dobré ubytování, snažila se o zajištění potřebné dopravy, vymýšlela výlety a tak dále … a tak dále. Všechno chápu. Jen jedno ne. Jak se jí u všech svatých a rohatých podařilo zajistit tak nádherné počasí?!
Tento kraj jsem si zamilovala a doufám, že jednou třeba …

Děkuji všem, kteří jste tam byli s námi. Připravila jsem si pro vás nějaké fotky, snad se vám budou líbit i když se musím přiznat, že jsem moc nefotila účastníky setkání.