Nastal další den v Kořenově a tím je sobota. Už je to hodně let, kdy jsme s dětmi o jarních prázdninách navštívili Harrachov a Mumlavské vodopády. Tenkrát byly všude hromady sněhu, navíc ještě sněžilo, takže z vodopádů jsme toho moc neviděli. Uvítali jsme proto, když byl vybrán Kořenov, jako setkání íčkařů. V pátek večer jsme se domluvili ještě s dalšími zájemci o návštěvu tohoto přírodního úkazu a v sobotu po snídani jsme vyrazili na autobus do Harrachova.

Po příjezdu do města jsme se vydali po pravé straně řeky Mumlavy lesní cestou k vodopádům. Něco málo technických údajů. Mumlavský vodopád se rozprostírá v Harrachovské kotlině na řece Mumlavě., je v průměru 8,9 m vysoký a výška je na levé a pravé straně odlišná, od nejvýše položené tůně je vysoký 9,9 m.  Nachází se 760 m n. m a povodí je zhruba 19 km čtverečních. Je jeden z nejmohutnějších vodopádů v ČR a také nejvyhledávanějším a nejkrásnějším.  Zajímavostí  jsou  tzv. obří hrnce, nebo se jim také říká čertova oka. Jsou to přirozeně vytvořené tůně, dosahující až 6 m v průměru a 3 m hluboké. Koupání v nich se opravdu nedoporučuje, z jejich proudu hrozí bez cizí pomoci utonutí.

Cesta lesem vede mírně do kopce, po levé ruce teče Mumlava a my se začínáme kochat krásou přírody. Ten nahoře nám zařídil krásné počasí a já nevím, co fotit dřív. Jak postupujeme výš, řeka nabývá na síle a hukotu. Všude kolem jsou obrovské kameny a není problém se dostat až k vodě. Pomalu postupujeme k cíli našeho snažení. A už je před námi, neumím popsat pocity, které tento nádherný přírodní úkaz vyvolá.  A to si myslím, že nedostatkem slovní zásoby netrpím. Přešli jsme na druhou stranu a se Soničkou P., jsme sestoupily až k vodopádu. Před námi padala dolů nádherná vodní stěna a my jsme opravdu neměly slov, bylo to až magické.

Dále jsme pokračovali po silnici a já jsem si hrála na kamzíka, protože jsem neodolala a musela jsem si všechno fotit z blízka. Narazila jsme i na čertova oka a myslím, že jsme si to všichni zúčastnění opravdu užili.  Po dobrém obědě jsme se autobusem vrátili do Kořenova.  A aby toho nebylo málo, odskočili jsme si ještě k Jizeře, kde o obrovské balvany také nebyla nouze, i když vody v ní bylo podstatně méně.

Příroda je opravdu mocná čarodějka, tak se pojďte pokochat jejím dílem a sílou. Nechci moralizovat, ale tohle bychom si opravdu neměli ničit.