Moje babička pocházela z obrozenecké Litomyšle a byla hrdá na stopy, jež ve starobylém městě zanechaly osobnosti jako Bedřich Smetana, Božena Němcová, Julius Mařák či Josef Váchal.
S nadšením nás vodila po Nedošínském háji a vyprávěla pohnutou filozofskou historii, jak ji literárně zaznamenal Mistr Alois Jirásek a prožili babiččini předci.
Babička sice neměla vysoké vzdělání, ale byla pilnou členkou osvětových a okrašlovacích spolků i ochotnického divadla. I při té nejprotivnější práci si prozpěvovala, a nechyběla snad na žádné opeře ve Smetanově domě. Její neděle začínala pokorným zastavením v chrámu Nalezení sv. Kříže, neboť si vážila piaristického řádu, který v Čechách rozvíjel vzdělávání chudých dětí.
Označení malá babička reflektovalo její drobounkou postavu. Teprve nedávno jsem si uvědomila, že jsem ji nikdy neviděla jíst ani spát. Ale je pravděpodobné, že navzdory své mimořádné činorodosti nezanedbala ani tyto životně důležité předpoklady.
O prázdninách jsme se u ní a dědečka setkávali v sestavě čtyř rozjívených pražských vnoučat a dvou vzorných vnuček chomutovských. Ale již za pár hodin se ti vychovanější ochotně integrovali mezi ty nezdárné, neboť v tak silné a nápady oplývající tlupě se dalo prožít mnohem více zábavy.
Dědeček, který byl vynálezce všeho druhu a k našim eskapádám se stavěl poměrně lhostejně, spěchal za ranního kuropění pracovat na dráhu. Babička již měla rozpálená kachlová kamna a začala chystat oběd. Naše nepřetržitě ječící parta pádila do nedalekého obchodu, kde nám kyprá paní prodavačka vsypala křupavé rohlíky do síťovky a do bandasky nalila dva litry čerstvého mléka. Většinou jsme ještě koupili mouku, protože babička každý den válela těsto. Buďto bochánky na pláty nudlí nebo kynuté na koblihy či dukátové buchtičky. K obědu často vařila bramboračku ovoněnou majoránkou a v sobotu jsme se těšili na polévku z hovězího hrudí. Do vývaru přidala zeleninu, domácí těstoviny a hustě zasypala petrželkou nebo šnytlíkem pěstovaným na miniaturní zahrádce. Vařené maso se stalo základem pro omáčku koprovou, křenovou či znojemskou. Salám, párky nebo tučnou pečeni jsme neznali.
K večeři jsme mívali hlávkový, zelný nebo rajčatový salát. K okurkovému jsme jako bonus dostali babiččin šibalský obličej obložený slupkami, působícími prý blahodárně na pleť jako přírodní kosmetika.
K salátu jsme ukusovali krajíce měkkého chleba, někdy namazaného sádlem, které bylo uloženo v kameninové nádobě na schodech do sklepa.
Babička nasypala do porcelánové konvice pravý ruský nebo čínský čaj – prosím nehledejte v tom žádné politikum – a do buclatých hrnků vymačkala šťávu z citronu kvůli vitamínům. Sladit jsme mohli medem nebo kostkami cukru. Obě varianty byly skvělým zdrojem experimentů, pro něž jsme byli ochotni riskovat i pár pohlavků.
Přestože jsme o prázdninách nevytvářeli žádné hodnoty, trpěli jsme neustále hladem. A tak se babička celý den točila kolem plotny a před námi na stole se jako první pomoc vršily bramborové placky.
Recept byl geniálně prostý. Uvařit brambory ve slupce, nechat vychladnout, oloupat, nastrouhat, osolit, přidat polohrubou mouku a uhníst tenké nelepivé placky. Babička je umně posunovala na tálu plotny, aby získaly správnou konzistenci a hnědavé puchýře. Hotové je potřela přepuštěným máslem nebo povidly a my jsme se rychle postarali, aby neměly šanci vychladnout.
Zatímco ve všední dny byl stůl pokryt praktickým kostkovaným ubrusem z voskovaného plátna, v neděli babička prostřela vlastnoručně vyšívané toledo. Dodnes několik kousků svátečního prostírání s láskou ochraňuji.
Po letech jsme se sestřenkami přiznaly vlastní pokusy s přípravou bramborových placek. Navzdory různým vylepšením v podobě koření, náplně a jiných novodobých výdobytků se žádná z nás nedopracovala ke kýženému výsledku. Beztvará hmota mdlé chuti ani náhodou nepřipomínala pochoutku, kterou jsme přikusovali k nikdy nekončící hře Člověče, nezlob se.
Tušily jsme, že na vině nebyla technologie ani suroviny. V tiché nostalgii jsme se smířily s vědomím, že nám chybí to nejdůležitější.
Bramborové placky byly spjaté s laskavým úsměvem naší malé babičky, s dobrodružnými výpravami do divokých zahrad, s vyhlížením dospělosti.
Bramborové placky zůstaly v našem srdci jako vzpomínka na krajinu dětství, k níž nám chybí zpáteční jízdenka.
Pošlete odkaz na tento článek
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %