Ostrovy pro nebojácné romantiky - Lefkada a Zakynthos
Navštívili jsme je v r. 2007 a 2008, leží v Jónském moři .
Lefkada je spojena umělou hrází s pevninou. Její název pochází z řeckého slova Lefko – bílý a je odvozen od bílých skal na jihu ostrova.
Naše základna byla v městečku Nidri, na východním pobřeží. Na západním se nacházejí nejkrásnější, rozlehlé pláže, často liduprázdné. Projeli jsme je autem a na jedné velké se vykoupali. Byla to pláž divoká a to, že tam nebyli žádní lidé, jen ta nekonečná mořská pláň a hukot vln, na mne působilo trochu stísněným dojmem, romantika neromantika.
Krásné jsou i malé ostrůvky Lefkadu obklopující. Půjčili jsme si malý člun a hodně z nich objeli. Kouzelné jsou malé plážičky tak pro dva. Nejznámějším ostrovem je ostrov Scorpios, vlastněný rodinou Onassisů, kde je i heliport. Zpoza útesů na nás vždycky vyrazila nečekaně nějaká veliká jachta, rozbouřila vlny a naše kocábka se mlátila na moři, div se nepřevrhla, zatímco ti na jachtě na nás vesele mávali. My se ovšem zatím už viděli, jak se pereme s vlnami a jsme nuceni doplavat na pobřeží vlastními silami. A tak jsme jim (aspoň já určitě) mávali poněkud méně vesele a nuceně.
Trojice ostrovů Lefkada, překrásný Zakynthos a úžasná Kefalonia (včetně těch ostatních, menších samozřejmě) je v podstatě seismickou zónou. Všechny ostrovy zakusily v minulosti zemětřesení s menšími či většími následky, častokrát byla zničena města i celé vesnice. Po přečtení popisu nejhoršího zemětřesení na Kefalonii v srpnu r. 1953, které bylo nazváno apokalypsou, kdy obyvatelé tehdy mysleli, že se jejich ostrov podle pověstí potápí, a volali na pomoc válečné lodě NATO – tehdejší účastníky vojenského cvičení u Malty, zatímco přeživší lidé čekali všichni na pláži, mi moje zbabělost zatím nedovolila ji navštívit, ačkoliv bych ji strašně ráda viděla i díky filmu o ní - Mandolíně kapitána Corelliho.
A tak jsem viděla kromě Lefkady zatím jen Zakynthos – tam jsem měla tu čest potkat se v moři osobně v Želví zátoce (pláž Laganas) s karetou – obří želvou, na tu pláž pravidelně snášejí vejce. Šlo mi o život, protože jsem se málem leknutím utopila – najednou se asi dva metry ode mne pod vodou objevil velký tmavý a kulatý stín. V tu chvíli nevíte, co to je, potápěčské brýle jsem neměla, abych se podívala (a nejsem si jista, kdybych se potopila a tváří v tvář stanula hubě karety, jestli by mi to nějak pomohlo). Začala jsem zoufale plavat ke břehu a pak mi to došlo, co to asi je – ohlédnu se a stín se stejnou rychlostí plavil ode mne. Asi jsme se lekly jedna druhé. Hlavně, že neplavala za mnou ! Nebylo to teda vůbec příjemné setkání, ale rodina mi pak zážitek záviděla.
Na Zakynthosu jsme taky zažili (či spíše slyšeli) obrovské dunivé rány, až se trochu chvěla zem, o kterých jsem si nejdřív myslela, že to letadlo překonává zvukovou bariéru – ale ne, bylo to zemětřesení, jak nás při odletu informovala průvodkyně. Místní těm dunivým ranám už ani nevěnují pozornost. Ještě, že jsem tam žila v blažené nevědomosti a přičítala rány letadlům, jinak bych asi neměla moc klidné spaní a nocovala radši někde venku. V noci před zemětřesením tenkrát v r. 1953 na Kefalonii prý začali zoufale výt všichni psi a hýkat osli. Tady na Lefkadě v místě našeho pobytu i na Zakynthosu byly zřejmě už počty psů i hýkajících přežvýkavců eliminovány a možná, že i v současné době na Kefalonii…doba pokročila a kdo by nás tedy varoval, kdyby úřady zaspaly, ptám se ? Manžel na to, ať si prý s sebou vozím kanára…no dobrá a co z toho vyplývá ? Kdo se bojí, nesmí do lesa. A sedí na zadku doma v naší kotlině – nakonec, i tady vám může spadnout na hlavu třeba meteorit nebo něco z letadla, tak si vyberte ! :-))
Pošlete odkaz na tento článek
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %