Když jsem se loni vrátila s Chorvatska (mimochodem jsme byli v Orebiči na Pejlešacu), slibovala jsem si v duchu, že si o tom napíšu článek a v něm bude hlavně  hromada fotografií. Pro mě jako vzpomínka, pro ostatní jako inspirace. Ale skutek utek...

Loňská cesta autobusem na Orebič byla pro nás dva seniory nesnesitelně dlouhá a namáhavá, tak jsme letos hledali něco, co bude trochu blíž. Snažíme se každý rok jezdit na jiné místo, abychom zase viděli něco nového. A navíc to máme trochu komplikované tím, že se rádi koupeme bez plavek. A tak vyhledáváme takové destinace, kde je to možné. Letos tedy los padl na Bašku na ostrově Krk.

Tahle nějak vypadá městečko Baška shora a v podvečer. Nalevo "stará" původní Baška, v pravé části dlouhá pláž lemovaná promenádou, hotely a penziony. Mimochodem Baška oslaví letos 100 let od založení turistiky. A je zajímavé, že se na rozvoji turistiky v tomto místě podíleli hlavně Češi. Nejznámější z nich jsou Emil Geistlich a Mudr. Zdeňka Čermáková. 

Pohled na starou Baška z přístavního mola. V městečku je několik kostelů.

Pravé bohatství tohoto místa, dlouhá a nádherná pláž.

Takto vypadala pláž v době našeho pobytu ráno před devátou hodinou.

 A takto v poledne. Docela přelidněná na to, že to bylo v posledním týdnu v červnu. Naštěstí jsme ji jen míjeli, když jsme šli okolo na zcela jinou pláž.

Před sluncem a lidmi lze uniknout do uliček staré Bašky. Ráda jsem se tam toulala s fotoaparátem ráno i v podvečer. Byl tam klid, stín i řada hezkých zákoutí a místeček k posezení.

Naštěstí v těchto domech ještě žijí místní lidé.

 A život si zpříjemňují mimo jiné i množstvím rostlin a květin, které najdete všude. Z přízemních kuchyní voní po ránu káva a čerstvé pečivo.

Mě upoutala i spousta drátů drátů elektrického vedení, které křižují úzké uličky. Retušovat se snadno nedají. A když se v některém z domů bydlet přestane, může to dopadnout jako na obrázku vpravo. Fíkovník si prostě vyrostl na schodech a zatarasil cestu do domu.

A když člověka toulání úzkými uličkami omrzí, sejde na promenádu a může se občerstvit a ze stínu se kochat pohledem na moře.

Jedna z místních kaváren na chodníku mě zaujala těmito výraznými ubrusy. Nebo jsou to spíš velké šátky?

I toto malebné zákoutí na plážové promenádě  se mi moc líbilo.

A když už našinec prozkoumá všechno dole u moře, vyrazí do kopce ke kostelíku sv. Ivana. Je to krásná podvečerní pěší procházka. Od kostela je nádherný výhled na zátoku a na okolní ostrovy (manžel mi tentokrát vlezl do záběru).

Kolem kostela je samozřejmě hřbitov. Trochu jiný, než bývá u nás. Navíc krásně udržovaný a také s výhledem. 

Jedna romantická fotka ze zpáteční cesty se západem slunce. Mimochodem, kolem Bašky je řada značených turistických cest a značení je stejné jako u nás v Čechách. Je to jeden z pozůstatků českého vlivu v Bašce.

Ještě jednou pohled na kostelík sv. Ivana. Tentokrát za dne a od  moře.

"Naše" zátoka s nudistickou pláží u kempu Bunculuka. Na rozdíl od velké přelidněné pláže klidná a decentní.

Pohoda na pláži v kempu Bunculuka.