Bylo na čase vyjet za dobrodružstvím. Megí jsem musela nechat u chůvičky Vlasty, protože po pádu mám "chromou" ruku a nezvedla bych ji do vlaku. Bylo mi to líto, ale vím, že s Vlastičkou se má dobře.

Zatímco mnozí žijí konzumním životem a vyjeli na pouť do Oseka (kde je mj. nádherný klášter) a stačí jim vystřelená kytka z papíru či přeslazené sladkosti s "éčkama", my jsme se s Lukym vydali o kousek dál do hor Krušných. Tam, kde klid je jako v Hrobě... Ano, do bývalého královského města Hrob. Vždy, když jsme jezdili na Moldavu, projížděli jsme kolem a netušila jsem, že to bude v brzké době náš cíl. To ovšem jen do doby, než jsem zjistila, že je tam tajemný skvost Evangelický kostel Vzkříšení, kostel sv. Barbory, nad kterým bdí tajemná vrba, pod kterou když si stoupnete, tak máte pocit, že v jiném světě jste. I malá kaplička, ke které s pokorou přicházíte. 

V den našeho odjezdu byl vypraven historický vlak, lokomotiva s párou. My ale jeli motoráčkem, protože historický vlak stál příliš dlouho v Oseku. Nicméně se ukázalo, že dobře jsme udělali. 

Cestou z nádraží k památkám jsme zahlédli ženu v kolejišti. Nepůsobilo to na nás dobře, cože tam dělá tak sama... Po chvíli další človíčkové v kolejích a když jsme došli na vrchol k mostu (který byl vystavěn v letech 1883-4 a je národní technickou památkou) bylo nám jasno. Všichni čekali na příjezd "páry". To jsme si nemohli nechat ujít a získat tak nevšední úlovek filmový i zážitek. Po chvíli čekání bylo slyšet houkat vlak a už tu byl v celé své kráse. Kouř z komínka stoupal k nebesům a my jsme se dotkli historie. Lépe náš výlet začít ani nemohl.

Další naše kroky vedly k Evangelickému kostelu Vzkříšení. Už z dálky byla vidět ta nádhera, jako "vysoká, štíhlá dáma postaršího věku, čím starší, tím záhadnější..." Škoda jen, že chátrá, přestože má status kulturní památky. Je v majetku církve Československo-husitské. Nad litinovými zvony jsou 2 litinové cimbály, které se rozeznívají každou čtvrthodinu (což je slyšet i ve videu). Kéž zodpovědní za stav kostela by "pláč" cimbálů vyslyšeli a název Vzkříšení by se stal skutečným "probuzením" v pulsující život této památky...

Další cíl byl kostel sv. Barbory, základy zbořeného, protenstanského-luterského kostela - kde energie jakoby se nás dotkla. Vypálením a zbořením i tohoto kostela bylo zahájeno české povstání, kterým začala 30letá válka. V roce 1913 byly 300let staré základy nalezeny a odkryty. Posledním cílem byla malá, ale půvabná kaplička.

Když jsme se vrátili na nádraží, stál tam historický vlak, tak jsme i do vagónů nahlédli a byli jsme tak unešeni nostalgií starých časů, že nás vlak málem odvezl do Oseka. Jen tak tak jsme stačili vystoupit a jeho odjezdu jsme zamávali. A vyčkali jsme na ten náš motoráček.

Více než slova vám ukáží fotografie, ale hlavně video "Prozřetelnost", které jsem vložila. Jde z něj až mráz po zádech, ale ten příjemný, co v lidech vzbuzuje emoce, kdy si uvědomí, jak ten čas letí a co bychom neměli promarnit. 

   Eva & Luky