Jednomu z rodiny to ale prozradit musíme. Dimko si vybral za svědka svou sestru Stavrulku, proto z jeho rodiny je ona jediná zasvěcena do příprav a slibuje, že další rozvětvené rodině to neprozradí. U mojí rodiny je to ještě jednodušší, protože žádné z dětí ani mých sourozenců nebydlí v Bohumíně. Já si za svědka vezmu svou dlouholetou kamarádku Janu z Frýdku Místku. Je to moje bývalá sousedka a máme stejně staré děti. I tu prosím, aby naši svatbu tajila.

Svědky máme, můžeme se tajně připravovat dál. Prstýnky! K jejich pořízení potřebujeme hlavně znát velikosti našich prstů. Vypravíme se do zlatnictví. Moje křehká ženská ručka neukazuje obvod prstíčku 56, ani 57, ani 58.....ale úctyhodnou velikost 64, což je velikost téměř mužská. A Dimkovy prstíky jsou taky trochu přes normu, velikost 74. Páni, to bude spotřeba materiálu! Při výběru z katalogu ukazuju na prstýnky, které už jsem si prohlédla na internetu. Objednávám ještě vyrytí jména a datumu sňatku. Nastávající je bez mrknutí oka zaplatí.

I když do svatby je ještě hodně daleko, prstýnky jsou brzy hotové. Samozřejmě hned doma nacvičujeme jejich vzájemné nasazení, ať při obřadu náhodou nezmatkujeme. Jsou uložené v krabičce, a když jdu okolo nich, krabičku otevřu, nasadím si svůj prstýnek a kochám se. Jsou krásné! Už teď si představuju, jak budu vždy okatě ruku s prstenem vystavovat, aby si hned každý všimnul, že jsem vdaná. Dimko dál tvrdošíjně mele svou, že nebude chodit jak okroužkovaný holub.

Svatby v seniorském věku moc časté nebývají. A proto jsme požádali Helenku, aby o svatbě, jejích přípravách, ale i nejrůznějších pocitech svých či svého nastávajícího, psala blog. Helenka souhlasila, a tak od dnešního dne sledujte její "Blog novomanželky".