I dáma může mít ráda olomoucké tvarůžky

Gastronomie

I dáma může mít ráda olomoucké tvarůžky

Datum: 27. 8. 2019

Diskuze: 24

Foto: autorka

Pokud někde padne zmínka o olomouckých tvarůžkách, někteří ihned prohlásí, že je mají v oblibě, zatímco jiní se o nich vyslovují opovržlivě, neboť jim vadí především jejich specifická vůně, přesněji zápach.

Přiznám se, že patřím k těm (většinou to jsou asi muži, ale znala jsem i labužnici novofoundlandskou fenu), kteří mají tuto specialitu rádi, a to již dlouhá léta. Vzpomínám si, že k nám do vojenského archivu jezdil studovat návštěvník z Olomouce, voják z povolání, který mi jednou dovezl krabičku s touto lahůdkou, v tehdy ještě neobvyklé úpravě i balení. Do té doby u nás byly běžně k dostání pouze klasické oválky či kroužky. Ihned se však ohradil proti mému pojmenování "syrečky", které by mi Olomoučáci neschválili, neboť pro ně to jsou jedině tvarůžky.

Začala jsem trochu pátrat po původu a historii této delikatesy. Prý se už neví, kdy se poprvé objevila, ale první dochované zmínky pocházejí již z 15. století. Jednalo se o domácí selský sýr z Hané, který dostal název podle města, v němž se začal prodávat na trhu.

Rozhodně je však již známo, že tvarůžky začal vyrábět v roce 1876 Josef Wessel v Lošticích. Jeho syn Alois a a další potomci a příbuzní pak tvarůžkárnu rozšířili a zmodernizovali, takže se už počátkem 30. let minulého století dostala na špičkovou úroveň. Ta trvala až do roku 1948 a poté byla výroba znárodněna.

Sýrárna byla vrácena potomkům v restituci počátkem roku 1991. Výroba v ní byla zahájena dokonce ještě s několika původními předúnorovými zaměstnanci. V současné době je ve firmě kolem 150 pracovníků.Jediným výrobním sortimentem jsou stále olomoucké tvarůžky, a to ve více než 30 druzích co do tvaru a hmotnosti. Firemní prodejny jsou v Lošticích, Brně, Olomouci a Ostravě.

Evropská komise udělila tvarůžkům chráněné zeměpisné ocenění, a to rozhodně právem. Tvarůžky jsou kromě specifické chuti zajímavé i tím, že nejsou vůbec tučné (0, 4 procenta tuku), takže se hodí pro racionální výživu. Mohu říct, že jsem si koupila kdysi ze zvědavosti podobný produkt v Německu, avšak ten se chuťově nedal vůbec srovnat. Myslím, že dát si čas od času chleba s máslem, k tomu olomoucké tvarůžky a sklenici piva určitě neuškodí.

| Můj příběh

Autor: Zuzana Pivcová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

24 komentářů

Jaroslava Handlová 29.8.2019 15:58

Teprve teď, když jsem si zpětně přečetla dříve napsané komentáře, tak vidím, že ta mnou popsaná příhoda se v pozměněné variantě již dávno objevila u Jiřího. To nic, hlavně, že nám tvarůžky chutnají a voní.

Jaroslava Handlová 29.8.2019 15:48

Já je mám moc ráda. Vybavuji si téměř pokaždé při jejich konzumaci příhodu, kterou se bavil můj manžel s kamarády. Spolupracovníkovi, který tvarůžky nesnášel, schovali do pracovního gazíku papírový obal od nich za tu protisluneční clonu. Když už chvíli řídil, začal nadávat, co to tam je za smrad. Trvalo mu dlouho, než to odhalil a to potom prý bylo tóčo! Už ale nevím, jak jim to oplatil. Vymýšleli si různé srandičky, když museli držet pohotovost.

Jarmila Komberec Jakubcová 29.8.2019 13:18

Nedávno jsem viděla na ČT1 pořad věnovaný "cukrárně", kde se ze syrečků dokonce vyrábějí zajímavé slané dortíky a zákusky.

Marie Seitlová 28.8.2019 22:06

Občas si je dám a v Lošticích v muzeu jsem byla. Je tam i prodejna tvaruzkovych specialit a i cukrárna.

Květa Řičánková 28.8.2019 20:19

Pochodující tvarůžky jsem také zažila,byly zapomenuté venku na parapetu,při větrání místo čerstvého vzduchu šel šílený zápach. Bylo to v létě.

Elena Valeriánová 28.8.2019 20:09

Jako dítě jsem je nejedla. Teď je mám moc ráda. A mám jednu příhodu z doby dávno minulé. Měli jsme mladý smíšený pracovní kolektiv a vyváděli jsme si kanadské žertíky. V kancelářích jsme měli plynová topidla. Kluci nám něco provedli a my byly na tahu. Zavolala jsem si ty dva hlavní aktéry k sobě do kanceláře a něco s nimi řešila. Kolegyně jim natřely kamna tvarůžkami a topení pustily naplno. To byl smrádeček. Ještěže měl velitel dovolenou. Jo to byly časy!!!

Jiří Libánský 28.8.2019 17:37

Olomoucké tvarůžky miluji a voní mi. Dokonce jsem si kdysi opatřil recept a podobný zrající sýr si doma vyráběl. A to navzdory tomu, že za totáče to byla jedna z mála pochutin, která byla všude k sehnání a navíc tyto tvarůžky byly velmi levné. Dnes je to svou, nejen chutí, ale i cenou, luxusní pochoutka. Nepřipadá mi, že jejich kvalita by byla lepší nebo horší než dřív. Kolega v práci tvrdil, že se zrající sýr má dát na sluníčko na okno a není dostatečně uleželý, dokud k vám sám nepřijde. Jednou zase jsem si kamarádovi, kterému jsem zásoboval obchod, pochvaloval, jak jsem vezl tvarůžky a od té doby mi to v dodávce krásně voní. Sáhl mi pod sedačku, vytáhl odtud obal od olomoučáků a byl otrávený, povídá: "A já jsem si myslel, že tě tím naštvu a bude legrace, až budeš hledat, co to smrdí." :-)

Věra Ježková 28.8.2019 13:26

Zuzko, málem jsem článek neotevřela. Nečekala bych tě za ním. Mám ráda kupovanou tvarůžkovou pomazánku.

Libor Farský 28.8.2019 08:02

Také je miluji, ale jsou předražené ...

Ladislav Vesecký 28.8.2019 06:31

Už to není ono. Chybí jim ten správný "smrad", jako kdysi.

I dáma může mít ráda olomoucké tvarůžky

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

O portále i60

Všeobecné podmínky

Ochrana osobních údajů

Partneři

Vážíme si vašeho soukromí

Nezbytné/funkční

Analytické

Marketingové