Pššttt, já se chci tajně vdát, ale povím vám, to utajování je fuška! Na jarních prázdninách jsem tu měla vnučku a šly jsme spolu ke kadeřnici. Ta samozřejmě už o plánované veselce dávno věděla a chtěla se jen ubezpečit, kdy že ta událost je, tak se normálka zeptala, kdy ta svatba bude. A já nahlas před vnučkou musela zalhat, že až naprší a uschne, a mohla jsem si oko vymrkat, jak jsem se snažila kadeřnici umlčet. Pak v nestřeženém okamžiku jsem prosila, ať před vnučkou o svatbě nemluví, že je to pro rodinu tajné, uffff.

Zrovna tak jdu s vnoučátky o letních prázdninách a potkáme jednu známou, která se taky domáhala přesného datumu, naštěstí i zde se mi to podařilo zahrát do autu. To jsem si na sebe upletla bič! Kadeřnice chce, ať si nestříhám vlasy, ať si je do svatby nechám trochu narůst, aby se z toho dalo něco vytvořit. A přijede dcera a diví se, že mám nějaké delší vlasy a já málem prozradím, že to kvůli svatbě...no zarazila jsem se uprostřed věty, že kvůli tomu, že se chodím stříhat k učnicím a před prázdninami jsem to nestihla, tak až po prázdninách. No ještěže dcera nechtěla vzít nůžky a ostříhat mne sama.

Pak tu zase máme na prázdninách vnoučka, a když si pro něj přijede maminka - moje druhá dcera, na nádraží potkáme známou a taky mne vítá slovy: Tak nevím, už jsi vdaná, nebo to teprve bude? Taky tikám okem jak budík a nenápadně se přitočím, že pššššttt, pro rodinu tajné. Naštěstí dcera je natolik zaměstnaná vítáním se se synáčkem, že se utajení podařilo uchovat. Tak ještě pár týdnů tajností, snad se to neprovalí!

Svatby v seniorském věku moc časté nebývají. A proto jsme požádali Helenku, aby o svatbě, jejích přípravách, ale i nejrůznějších pocitech svých či svého nastávajícího, psala blog. Helenka souhlasila, a tak od dnešního dne sledujte její "Blog novomanželky".