Svatební kytice. Nesnáším mrtvé kytky. Na každé narozeniny, svátek či jiné příležitosti, kde se většinou obdarovává kytkou, prosím případné dárce, aby mi nedávali řezané květiny. Pamatujete si na můj klobouček? K jeho dozdobení jsem u rákosníků koupila umělou kytičku bílých růžiček.

Vrátila jsem se k nim ještě jednou a koupila hned pět kytiček, které jsem k sobě svázala drátkem. Vznikla tak malá kulatá kytička růžiček. Laik žasne, odborník kroutí hlavou, ale ať laici a odborníci na mou práci  nekoukají. Je to moje kytka a líbí se mi a svůj účel splní, budu ji potřebovat asi 15 minut. A vydrží i do dalšího týdne na recesní svatbu.

Jen ještě dořešit nějaké zabalení. Stuhu, tyl nebo krajku? Nic takového! Mám přece šikovnou nastávající švagrovou a ta má moc ráda ruční práce. Tak jí vysvětluji, co bych si přála, aby uháčkovala. Podávám jí kytičku a ukazuju, jak má přibližně vypadat takový futrál dokola a ještě si vymyslím zakončení špičkami a na papír maluju svůj výmysl. Stavrulka pokyvuje hlavou a slibuje, že se pokusí.

Za tři dny je uháčkováno, vypráno i naškrobeno. Hotový výrobek předčí mé očekávání, holka si s tím opravdu poradila na jedničku s hvězdičkou. A opět mám jistotu, že mám originál, jaký ještě jiná nevěsta neměla. A ve stejném stylu mi švagrůvka uháčkuje ještě malý kousek pro Dimka. Ten taky dozdobím růžičkou a jdu to vyzkoušet k Dimimu saku. Zastrčím výtvor do kapsičky. Dimi nevěřícně kroutí hlavou. Vždyť budu vypadat jak ženich z osmnáctého století!

Svatby v seniorském věku moc časté nebývají. A proto jsme požádali Helenku, aby o svatbě, jejích přípravách, ale i nejrůznějších pocitech svých či svého nastávajícího, psala blog. Helenka souhlasila, a tak od dnešního dne sledujte její "Blog novomanželky".