K vánocům jsme si nadělili před pár lety my a rodina jedné dcery vysavač - robota.
Naše představa byla (dle reklamy na fotce v časopisu), že si sedneme, dáme nohy na stůl, spustíme robota, do ruky si vezmeme knížku či časopis a strávíme příjemné chvíle, zatímco robotický sluha za nás oddře tu namáhavou a u mne nenáviděnou práci.
Naše tehdy nejmenší, ani ne dvouletá vnučka okamžitě překřtila tenkrát tohoto sluhu na „Robůtka“ (spisovatel Čapek by měl radost, jak jeho slovo žije a dokonce i mění tvary). A okamžitě vymyslela pro Robůtka jinou činnost, než byla ta jeho původní, zamýšlená. A tak si děti na Robůtka sedaly a Robůtek je vozil po místnosti. Po čase jsem já a možná i dcera nabyly dojmu, že toto vlastně měla být jeho původní činnost.
Ten mizera Robůtek totiž vyžadoval před svou prací v podstatě vyklizení téměř celé místnosti. Jeho čidla sice měla reagovat na nohy stolů a židlí, ale spíš to vypadalo, že ho to vždy spíš zmátlo, a tak chaoticky rejdil několikrát tam, kde už byl, zatímco místa ostatní zůstala jím nepolíbená. A zatímco manžel byl včetně dětí jediný, kdo byl Robůtkem nadšen, já tiše soptila a pokaždé, když jsem šla kolem něj (teď myslím Robůtka), vyprskla jsem na něj nějakou tu invektivu: ty jeden…..línej (nepublikovatelné), ty malej….(nepublikovatelné), ty žroute nanicovatej! Neboť Robůtek se jevil jako lenoch. Jen se válel přilepen ke zdi a nasával a nasával (elektřinu), v noci pak mne budily zvláštní zvuky, které vypadaly, jako by se na nás chystala armáda štěnic.
Zřejmě byla chyba ve mně, přiznávám, k smrti nerada totiž čtu návody. Možná, že ostatním lidem robůtci slouží bez problémů, mne ovšem ten náš provokoval k nepříčetnosti. Nemyslela jsem si, že budu muset vyklízet málem celou místnost, aby se tam mohl promenádovat a přitom nedosáhl pod skříně, stoly a židle - to mi jaksi nedošlo. Zřejmě byl určen pro provoz na zámku v poloprázdných tanečních sálech nebo do veliké vily a v našem panelákovém bytě trucoval. A čím mne nejvíc dožral - odmítal pracovat v obýváku na koberci. A to manžel kvůli němu sundal i prahy! Po vyklizení nábytku umanutě rejdil chaoticky dokola. Při představě, jak jsem se těšila, že se zbavím jedné ohavné domácí práce, jsem ho začala nenávidět. Nejradši bych na něj skočila a skákala a skákala, až by z něj vypadla střeva. Pak bych mu ještě přidala pár ran smetákem, abych ho dorazila, protože tím smetákem nebo normálním luxem jsem pak musela já dodatečně ještě prolézat pod gaučem a skříněmi a navíc se pak dřít s nábytkem nazpátek !
Pak se po letech jeho odpočinku a stálého žraní elektřiny dostavila před nedávnem rodina se všemi pěti dětmi.
Když náhle ustal řev dětí honících se po bytě, pojala jsem podezření jako vždy, když v těchto případech nastane ticho. Přiběhl vnouček a povídá: Babi, tam něco černého leze po zemi !!! V tu chvíli mě nenapadlo nic jiného, než že nám tam oknem vlétl nějaký brouk, nebo se jedná o obří tarantuli, tak povídám – no tak ho vyhodíme oknem ! Ale to není brouk, babi, je to moc velké ! Pojď honem ! Vůbec mě v tu chvíli nenapadlo, že se jedná o Robůtka. Připravovala jsem se na boj s něčím velkým, černým a záhadným, co chytnu do utěrky a vyhodím oknem.
Letím tam a co nevidím – po místnosti se promenáduje sám Robůtek! Postavila jsem vnoučky do řady, zahájila výslech, kdo z nich ho spustil. Samozřejmě se nikdo nehlásil, ale chyběla vnučka poslední v řadě, ta nejmenší, dvouletá. Našla jsem ji vyděšenou v koupelně, jak tam stojí potmě s vyvalenýma očima a natahuje. Musela se, chudinka, pěkně leknout a zřejmě očekávala hromobití. Protože to ona ho spustila svým všetečným prstíkem.
A tak jsem se rozhodla – příště bude Robůtek malou vozit a kvůli ní jsem ochotna odstranit židle, ba i ten stůl – sice nevím kam, protože nevlastníme zámek - zbývá mi teda asi jedině paneláková chodba před dveřmi, a až se dostatečně povozí, nastane tahání nábytku zpět. A pak to zas teda Robůtek za to stěhování pěkně schytá…
Pošlete odkaz na tento článek
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %