Spatřila jsem totiž moře zelených a neskutečně voňavých jehličnatých korun hned pod balkonem našeho pokoje a vpravo pláž se slunečníky a modravou dálavu mořské hladiny. Do hotelu Meli Holiday nás autobus z mrňavého tiranského letiště dovezl v jedenáct hodin večer. Na pokoji nás čekala připravená pozdní večeře a postel v příjemně zařízeném pokoji nás vlídně přijala do své náruče.  

Teprve ráno jsme mohli prozkoumat, kde vlastně budeme trávit následující týden. A zklamaní jsme opravdu nebyli. Šestipatrový bílý hotel patří k těm vyšším v albánském Golemu a je posazený přímo na pláži. Z prostorné jídelny, ve které nikdy, ale opravdu nikdy nebyly fronty na jídlo a z níž se linuly tlumené zvuky klavíru, jste se po pár krocích ocitli rovnou na písčité pláži. Koupání v teplém moři je možné prostřídat s koupáním ve sladké vodě čisťounkého bazénu.

Stojím na hranici písku a moře, kotníky mi omývají slané vlnky a obhlížím pobřeží Dračské riviéry. Dlouhatánský záliv lemují bílé hotely, jeden vedle druhého. Turistický ruch už tu také dává o sobě vědět.

Přijeli jsme si sem odpočinout, avšak neodolali jsme a vyjeli si alespoň na jeden výlet, a to do města Durrës, česky Drač. Je to druhé největší město Albánie s přístavem a byzantskými a římskými památkami. Má přes sto tisíc obyvatel a v letech 1914-1920 byla hlavním městem Albánie. My jsme navštívili známou výrobnu albánské brandy Skënderbeu s ochutnávkou místních specialit. Snad nikdo odtamtud neodcházel bez zlatavého pokladu. Ve městě jsme si udělali procházku kolem Benátské věže, římských lázní, římského amfiteátru a prošli se po náměstí a přilehlých ulicích. Průvodcem nám byl mladý Albánec, který studoval u nás a mluvil česky. Musím říct, že během výletu nám o Albánii pověděl mnohem víc než český delegát CK. Tak např. jsme se dověděli, že bylo známo, že v Drači je římský amfiteátr. Nikdo však nevěděl, kde. Až v osmdesátých letech 20. století při hloubení díry pro zasazení stromu jeden muž narazil "na kámen". Výsledkem bylo zboření více než dvaceti domů a vykopání ze země amfiteátru, který ve své době pojal patnáct tisíc zábavy chtivých diváků. Ještě zbývá vykopat asi osm metrů do hloubky arény. Ve městě se snoubí nová výstavba s hotely, byty a moderními obchody známých značek s chudobou vedlejších ulic. V Albánii za vlády Envera Hodži platil totální zákaz náboženství a dnes je prý Albánie velmi tolerantní zemí a pro víru se nikdo nepere.

V moři se vedle sebe koupou ženy v bikinách i ty zahalené od hlavy k patě. Zaujala mě rodina, která tu byla evidentně také na dovolené. Muž, žena a dva větší kluci. Denně jsem pozorovala, jak do vody vstupují táta a kluci v normálních plavkách. Máma celá v černém, byl jí vidět opravdu jen obličej, ruce a nohy od kotníků dolů. Přitom muž se k ženě choval velmi hezky a máma si s kluky ve vodě hrála jako každá jiná máma. Přemýšlela jsem o tom, jestli ten koupací úbor byl její volba nebo ho nosit musela. Pláží procházeli místní zemědělci a nabízeli své výpěstky. Oslík nosil bedýnky s melouny. Muži nosili košíky plné lákavých plodů od hroznů přes broskve a fíky až po ostružiny. Chodila i místní rodina s hudební produkcí. Zahlédla jsem však i závěr konfliktu prodejkyň, bohužel nevím čeho, s turistkami, na které odcházející ženy mezi slunečníky plivaly a volaly něco jako fuj. Tak plynul den za dnem na pláži a večer za večerem na jediné ulici s obchůdky a restauracemi. Bohatství jiných destinací jsem tu zatím neviděla, první řada hotelů luxusních, druhá už méně a třetí už se ztrácela v nepořádku. Líbí se mi, že při výstavbě hotelů zřejmě vykáceli jen stromy nutné pro místo na stavbu a vše ostatní zůstalo, tak jak rostlo před příchodem turistického průmyslu.

Kdo má rád ruch a nakupování, ten asi pojede do úplně jiné země nebo v Albánii do jiné oblasti, kdo má rád klid, toho ráda do tohoto místa pošlu. Přestože v hotelu obden byl program s hudbou, tato utichá o půlnoci a ráno se probouzíte vyspalí do vůně pryskyřice a moře.

Fakt je, že kdyby mi někdo před pár lety řekl, že pojedu na dovolenou do Albánie, dívala bych se na něho s nedůvěrou. A dnes? Shrnu-li svoji dovolenou v Albánii, splnila přesně to, co jsem od ní očekávala. Krátkou dobu letu do Tirany (1 a půl hodiny), autobusem do hotelu necelou hodinu, pěkně vybavený hotel, usměvavý personál, teplé moře s písčitou pláží a pozvolným vstupem do moře a dobré jídlo s výběrem včetně ovoce, zeleninových salátů, dezertů a denně nechyběly v nabídce albánské speciality a plody moře. Jediné, co mě mrzelo, bylo to, že jsme přiletěli i odlétali večer za tmy a z autobusu jsem nemohla pozorovat albánskou krajinu.