Máme nejlepší pivo na světě, nejkrásnější ženské na světě, ale volné chvíle trávíme nejčastěji doma. Přitom hospoda je ideálním místem pro to, aby člověk nezakrněl. Což platí hlavně pro nás, důchodce.
"Už zase jdete na pivo?" ptá se mě sousedka vždy v úterý před pátou hodinou odpolední. Ví, že pravidelně vycházím z domu a spěchám za svými spolubojovníky za svobodu starých mládenců. Nemám jí za zlé, že každý týden v tuto dobu jde se smetím, aby se mnou prohodila pár slov. Je o takových pět sedm let starší než já (aspoň si to myslím), žije sama, dceru vídá jednou za půl roku, a tak je nešťastná a neustále na něco nebo někomu nadává. Ale já se nedám.
"Ano, mé hrdlo je vyprahlé jako Gobi," odpovídám.
"To je nějaká vaše nová známost?"
"To je poušť, mladá paní."
"No jo, jestli pán už není tak trochu závislý..."
"To jsem, bez hospody nemůžu být. Pojďte taky do společnosti," nabízím ji, byť znám odpověď předem.
"Dejte pokoj, trávit čas v zatuchlé místnosti a nezřízeně se ládovat pivem, to pro mě není."
Je mi jí líto. Až do večera bude vysedávat v okně a večer si pustí televizi a bude se na ni dívat dlouho do noci. Ráno si zajde pro rohlík a deset deka turisty, postěžuje si v obchodě na vysoké ceny, před stánkem s kebabem zabrblá cosi o migrantech a u vchodu do domu počká na pošťačku, se kterou pomluví půlku ulice. A pak za sebou zavře dveře a bude zase sama se svou televizí...
Když se sejde naše parta, je vždy o zábavu postaráno. Baví nás především Míra, bývalý elektrikář a sukničkář. Každý týden má připravenu historku o jedné ze svých milenek. Před třiceti lety se bavil tím, že je balil, teď se baví tím, že je na facebooku vyhledává a sestavuje mozaiku svých vzpomínek. Vtipný je i Rudla, a to jen proto, že za celý večer řekne pětkrát dvě stejná slova: "Ještě jedno". Pepík s Václavem nadávají na fotbalové rozhodčí a pak jsme tu já, Vlastík, Profesor a Doktor (dvě jediné přezdívky v naší partě), kteří rozebíráme politickou a společenskou situaci ve světě.
Zanadáváme si, pohádáme se, ale domů si spokojeně odnášíme svou pravdu a malou, milou opičku. Těšíme se zase za týden a doufáme, že bude ještě otevřeno. Neboť hostinská Boženka každý týden kňourá, že už tu živnost dlouho neutáhne.
Další články autora najdete na jeho blogu Glosář tuctového důchodce.
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Redakce
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Redakce
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
