Už to máme za pár! A zatím stále zůstáváme pro rodinu utajeni! Protože snachu a vnuka mám na Facebooku v přátelích, nenápadně jsem je z přátel odstranila, protože nevím, kdy někoho z Bohumína, kde je náš sňatek veřejným tajemstvím,  napadne psát mi na zeď něco o svatbě.
Nakupovala jsem v posledních dvou týdnech ještě nějaké drobnosti. Punčocháče, kvalitní podprdu, jednorázová plastová štamprlátka na pohoštění gratulujících... Dvakrát jsem byla u kadeřnice, abychom vyzkoušely, co uděláme s vlasy. Klobouk  jsem samozřejmě přinesla s sebou. Kadeřnice byla překvapená, že prý je moc velký, ale že pod něj něco vymyslí. Takže žádný drdůlek, žádné copánkování, žádný vrkoč, žádná čelenka. Nejvhodnější se jeví kudrlinky. Vlasy jsou nabarvené a mám trošičku zastřihnuté konečky.

Svatební oběd nebudeme mít klasický. V řecké restauraci je už dávno dopředu objednaný stůl pro nás dva a svědky.
Je domluveno, že si každý objedná, na co bude mít chuť. Připíjet se bude nealko šampaňským. Květinovou výzdobu na stůl nechci. Vyrobila jsem si sama kroužky na ubrousky. Takové papírové zlaté prsteny. To teda byla piplačka. Vyrobila jsem jich totiž hnedle dvacet dva, tolik by nás mělo být na "vyčarované svatbě".

Svatby v seniorském věku moc časté nebývají. A proto jsme požádali Helenku, aby o svatbě, jejích přípravách, ale i nejrůznějších pocitech svých či svého nastávajícího, psala blog. Helenka souhlasila, a tak od dnešního dne sledujte její "Blog novomanželky".