Poznáte tento zámek?
Foto: autorka

Předtím, než se v Písecké bráně v úterý 24. září 2019 odpoledne rozběhly po červeném koberci zralé modelky, udělaly jsme si se strakonickou Hankou a místní průvodkyní Jitkou vycházku do Vrtbovské zahrady. Čas nám poněkud ukrátil můj pozdější příchod na smluvené místo.

Můj plán vystoupit z vlaku v Holešovicích, sednout na dvanáctku a po chvíli vystoupit na Malostranském náměstí, lehce narušila výluka zrovna té mojí dvanáctky. Se dvěma přestupy se pražské dopravy neznalé návštěvnici výstup z tramvaje o něco protáhl. Moje společnice pro toto odpoledne už na mě čekaly a Jitka nás zavedla do Vrtbovské zahrady.

Vchod do ní leží v Karmelitské ulici, jen pár kroků od stanice tramvaje, takže jsme tam byly coby dup. Vrtbovská zahrada je opravdovým barokním skvostem. Vzhledem k tomu, že leží na svazích Petřína, nečekala nás poklidná procházka parkovou úpravou, ale stoupání po schodištích až do nejvyššího bodu zahrady s vyhlídkou na Prahu. Jak jsme jednotlivými terasami vystupovaly výš a výš, měnily se nám pohledy na totéž, pražské věže a věžičky vykukovaly víc a víc. Všude je plno laviček a zákoutí, lákajících k odpočinku, ale nejsem si úplně jistá, jestli bych tam chtěla chodit jen tak odpočívat za seniorské vstupné 70 Kč. Pro tuto návštěvu a seznámení s tímto nádherným dílem z počátku 18. století jsem samozřejmě ráda zaplatila a splnila si jedno z mých přání, na vlastní oči vidět zahradu, na jejímž zrodu se podíleli architekt František Maxmilián Kaňka, sochař Matyáš Bernard Braun a malíř Václav Vavřinec Reiner. Nahoře na vyhlídce jsme se pro vzpomínku na tento den také zvěčnily.

Vyprávěla jsem cestou, jak si pokaždé, když jedu kolem tramvají, říkám, že příště vystoupím a půjdu se konečně podívat na Pražské Jezulátko. Jsem ostuda, mnoho let toužím se s ním pozdravit a nikdy mi to nevyjde. Sošku Pražského Jezulátka darovala klášteru karmelitánů v roce 1628 Polyxena z Lobkovic. Ta ji od své matky dostala v roce 1603 jako dar k její druhé svatbě. A protože jsme měly času tak akorát a Jezulátko bydlí jen o kousíček dál ve stejné ulici, zašly jsme se na něj podívat. Mělo na sobě právě zeleno-zlaté šaty. Pokud byste do kostela s Pražským Jezulátkem zašli, nezapomeňte se jít podívat i na sbírku dalších šatů, jejíž část je v kostele vystavena.

A nastal čas sednout na dvaadvacítku a vyrazit směr Písecká brána - připravené modelky už byly přichystány představit se početnému publiku.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
21 komentářů
Věra Ježková
Omlouvám se, článek mi unikl. Asi předloni jsem tam taky fotila. Hezké fotky, jako vždy. :-)
Marie Seitlová
Pražské zahrady neznám, ale Jezulátko jsem již viděla. Snad se mi někdy Praha podaří na déle a zahradu navštívím. Ali, dnes ti děkuji za fotky, alespoň tak jsem tam byla.
Jitka Hašková
Vrtbovská zahrada je na zimu zavřená. Je přístupná do konce října a potom od dubna.
Libuše Heulerová
Ali, moc krásně zdokumentovaná procházka, jako bych tam byla s Vámi. Snad mi to příště vyjde. Ve Vrtbovské zahradě jsem ještě nikdy nebyla, budu to muset napravit, je opravdu moc krásná, jako ty Tvoje fotky. Díky za pěkné pokoukáníčko i povídání.
Eva Mužíková
Červené střechy, červené záhony, červený baret Jitky a " načervenalé" vlasy, zkrátka červená ve Tvé fotogalerii vede. Hezké fotky i povídání. Užily jste si určitě hezké chvilky.
Danka Rotyková
Moc pěkné fotky, díky za ně. Stihly jste to za krásného počasí, což mi dnes připadá jako dávno. Přitom to není ani měsíc. Ale faktem je, že na takový slunečný výlet si asi budeme muset počkat hodně dlouho. ☺
Elena Valeriánová
Taky bych ráda procházku Prahou, nebyla jsem ani u Jezulátka ani ve Vrtbovské zahradě. Fotky máš, jak jinak, krásné. Mám radost hlavně z fotek lidí. Umíš.
Marie Novotná
Teď vidim, o co jsem přišla. Můj plán byl :prekvapit vás svým příchodem , ale... Ráno ani kapka vody(mam svojí studnu) a dopoledne jsem musela do Thomajerky jako doprovod. Díky dětem a vnukovi voda teče, pacient už je doma a já děkuji za článek s prima fotečkama. Snad se tam zase někdy podívám
Jan Zelenka
V šedesátých a sedmdesátých letech byla zahrada silně zdevastovaná. Po její rekonstrukci jsme tam s ženou rádi chodili. V domku na obr. 2353 bydlel kdysi i Mikoláš Aleš. Pěkně zpracované a krásné fotky, jako vždy u Alenky.
Naděžda Špásová
Álo, to se ti musí nechat, fotky z Prahy jsou super. 70,- Kč za vstup se mi nezdá velký, na Zahradu Čech byl letos za 120,-, což mě překvapilo. :-)
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše