V minulých dnech jsem s několika známými odletěla na 8 dní z Brna do Antalye a odtud jsme jeli autobusem do Side - v překladu granátové jablko. Také se zde hodně pěstují - měli jsme je i na krásné zahradě našeho hotelu Altinkum Park.
Side patřilo k nejkrásnějším městům antického světa, leží 75 km východně od Antalye na jižním pobřeží Turecka. Již při cestě autobusem z letiště jsme viděli v okolních vesničkách mešity, minarety i zajímavou krajinu...
Ale dnešní Side nás přímo ohromilo svojí bohatou historií i současnými stavitelskými skvosty, okouzlujícími plážemi a azurově modrou vodou Středozemního moře. Jeho založení bylo asi v 7. století před naším letopočtem.
Takže sobotní odpoledne už jsme byli všichni u moře, které bylo nádherné. Přímo jsem je "milovala", lehala si do větších vln a připomínala si svůj úplně první vstup do moře v Bulharsku, kdy jsme také nedočkaví po cestě běželi k moři - tam černá vlajka a já přes veškerý zákaz jsem do těch hradeb vody skočila a ta síla vody mne vynesla nahoru a ihned "shodila" - plavčík ke mně a s rázným křikem ukázal na černou vlajku...
Ale tentokrát jsem si ve vlnách přímo libovala, naučila se na ně dobře pokládat a nechávala se celkem dobře bez veliké námahy unášet dál do moře - v tu chvíli jako bych si ani neuvědomovala nějaké nebezpečí.
... A snad přímo vnuknutí Boží, abych se otočila - já kolem sebe nikoho nevidím a jsem hodně daleko od břehu a lidí. Ihned jsem pochopila, že musím začít plavat zpět.
Začala jsem rozvážnými, pomalými, ale pevnými tempy a ke své hrůze zjišťuji, že jsem celkem stále dost na místě i když jsem se snažila dost plavat kupředu - vlny mne neustále posouvaly dozadu.
To už jsem začala v myšlenkách trochu víc panikařit. Po delší chvíli zjišťuji, že mi ubývá sil i v rukách. V kritických chvílích vždy prosím o pomoc nejvyšší a tou je pro mne Bůh - mne ovšem ještě v tuto chvíli napadlo - musíš se dostat ke břehu, přece nechceš, jestli Tě vůbec najdou - aby tě musela rodina převážet v rakvi do Boskovic.
I když jsem pojištění měla, nevěděla jsem, na co se vlastně vztahuje.
A tak v hlavě jediná myšlenka - musíš. Z rukou mi stále víc odcházela síla, pode mnou hloubka, ale přece jen jsem se trochu posouvala s velikou námahou ke břehu. Zkouším si pomoct nohou odrazem o nějaký kámen - stále hloubka, ale přece jen po delší chvíli jsem zavadila levou nohou o kámen, který mi pomohl k velikému odrazu. Ale stále jsem neměla vyhráno, zase další boj o přežití, další kus další kámen - zase odraz - a tak hlemýždím tempem jsem se dostala ke břehu a s nepředstavitelným vyčerpáním došla tak, tak k lehátku.
Když jsem pak po delší době došla na pokoj, viděla jsem v zrcadle zsinalou bílou tvář člověka, který snad nemá v sobě kapku krve...
Ale přece jsem po dalších minutách dokázala sejít roztřesená k večeři, trochu popovídala o tomto hrůzném zážitku - ale v noci si odpočinula a druhý den brzy ráno už jsem běhala s fotáčkem po "kolonádě."
Ale další dny jsem už měla na hlavě klobouček, brýle a už s ostatními byla jen blizoučko břehu - víc se také přímo opájela krásným pobřežím...
Následující dny jsme už ve skupince brzy ráno chodili městem /většinu z nás probouzelo ranní volání z minaretů/ a obdivovali památky i současný život, pak následovala bohatá snídané a vítalo nás krásné, klidné a teploučké moře. Výběr jídel na oběd byl také výborný, obsluhující personál byl velmi uctivý...
Takže celé dny jsme měli pohodičku, krásné plavání i v bazéně, večer také veliký výběr jídel a i hezké společné procházky osvětlenými ulicemi.
Také byl pro nás všechny ohromující sváteční turecký den s nádhernými tanečníky v krojích při jejich temperamentní hudbě. Turecké vlajky byly všude, měli je i číšníci na tričkách a i jedna veliká byla dokonce položena na vodě bazénu.
Protože nás jelo víc, využili jsme od cestovní kanceláře i autobus, který nás odvezl z našeho města Boskovice do Brna na letiště a po návratu zase zpět, což bylo pro všechny vynikající a CK BRENNA nás nezklamala, díky za to moc.
Pošlete odkaz na tento článek
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %