Zdravím všechny Íčkaře a přeji krásný barevný podzim. Haf!

Již delší dobu jsem nepsal, co je u nás nového. A protože se pořád něco děje, rozhodl jsem se, že napíši další povídání. Musím přiznat, že jsem zase zlobil, protože jsem se popral s úplně cizím psem, a všichni doma se na mě zlobili, vlastně ještě se trochu zlobí. Ale od začátku.

Tak jednoho dne mě kluci pustili na dvorek a docela pěkně jsme si spolu hráli. Já s nimi hraji i fotbal a jiné různé hry a připadám si jako jejich brácha. Prostě je mi s nimi moc dobře. Kluci pak byli odvoláni k jiné činnosti, a já jsem zůstal na dvorku zcela sám. Ne však na dlouho, za chvíli přišla babi, která  šla zalívat, mezi prací si vždy sedne a odpočívá. Tak jsme spolu jen tak vegetili, lehl jsem si vedle ní a byl jsem spokojený. Jen však do té chvíle, než začla štěkat Brita od Urbanů, ona je velice hodná, a když už se rozčertí, tak se něco děje. Dává avizo nám, dalším pejskům v okolí. Když začal štěkat i Lexík od Marků, tak jsem to nevydržel, vyskočil jsem a běžel k silnici, okolo šel úplně cizí pes s páníčkama, já skočil na vrátka, a ta se otevřela, já nekoukal vpravo, ani vlevo, a vrhl jsem se na vetřelce. A pak nastalo peklo. Prali jsme se spolu, jeho panička hrozně křičela, ať prý si mě naši odvedou, byli jsme uprostřed silnice, auta jezdila nahoru i dolů, ale my toho nedbali, rvali jsme se jak starý psi. Babi stála před domem a varovala řidiče, ti byli ukáznění, takže zpomalovali, naštěstí se nic horšího nestalo, pak vyběhla panička se starším Honzíkem, ale to už jsme byli skoro ve vsi, když se jim podařilo mě chytit a odvést domů. Měl jsem leckde krev, ale nakonec se zjistilo, že nebyla moje, asi jsem tomu cizímu psu trochu ublížil, ale další den byl nedaleko viděn na procházce, tak jsem byl rád, že je v pořádku. Otázka je, kdo je vlastně viník. Někdo u nás zřejmě špatně zavřel vrátka, která jsou před rekonstrukcí, a tak se stalo, že jsem je svým skokem otevřel. Já tuším, kdo to může být, ale nejsem žádný žalobníček, tak jsem zticha.

Tak toto byl asi můj největší prohřešek, jinak jsem pár blbostí ještě ztropil, ale jsem mladý pes, který se prostě musí někde vyblbnout. Mrzí mě ale to, že se naši na mě někdy zlobí.Zvláště páníček je smutný, když něco vyvedu, a já nechci, aby byl smutný, protože ho mám moc rád.

Děda se pomalu pozdravuje, tak z toho mám taky radost, jen aby to vydrželo a bylo v domě zase veseleji. Kluci začali chodit do školy, mladší Ríša pokračuje na gymplu, a starší Honzík začal studovat v Plzni na vysoké škole. Kluci žijí sportem, a také hudbou, jsou to správní kluci a taky moji kamarádi. Občas se tu objeví i malá Emma, je to šikovná holka a je vidět, že mě má taky ráda. A babi je spokojená, když nás má všechny pohromadě.

Tak moji milí, už jsem toho naštěkal dost, mějte se všichni fajňácky, přeji hlavně hodně zdravíčka  vám, i vašim domácím i venkovním miláčkům.

Váš Albert (jejich Albík) Haf!