Být starý neznamená zhloupnout ani zmoudřet

Můj svět Psychika

Být starý neznamená zhloupnout ani zmoudřet

Datum: 16. 10. 2019

Diskuze: 16

Být starý neznamená zhloupnout ani zmoudřet

Ilustrační foto: ingimage.com

Moudrý člověk, ke kterému mladší chodí pro radu. Tak by chtěla být většina lidí ve vysokém věku vnímána. Jsou takoví, stejně jako takoví, kterým se věkem mentální zdraví výrazně zhoršilo. Ale podstatné je, že kdo byl celý život hlupák, hlupákem zůstane, ať je mu padesát nebo sto let.

Lékařka Lissy Jarvik z Kolumbijské univerzity je autorkou rozsáhlé práce, která měla za cíl zjistit, zda je úpadek inteligence přirozenou součástí stárnutí. Začala to zkoumat v roce 1947, tématu se věnovala řadu let a nyní z jejích závěrů vycházejí další týmy vědců při dalším zkoumání všeho, co se týká stárnutí. Závěr je jasný: Nedá se prohlásit, že by u starých lidí docházelo hromadně k tomu či onomu jevu, vždy to závislí na individualitě, nikoli na stáří. Tvrdit tedy, že někdo ve stáří hloupne a někdo naopak zmoudřel, je nesmysl. Což ovšem neznamená, že stárnutí schopnost logicky myslet a reagovat na to, co se děje okolo, neovlivňuje.

„Každý pokles fyzické struktury mozku je vyrovnáván novými mentálními schopnostmi. Když člověk stárne, déle mu trvá, než se u něj aktivizují určité typy paměťových funkcí,“ uvedl Paul Baltes, německý vědec specializující se na jevy provázející stárnutí. „Ovšem když se dostaneme na typ vědomostí, které se přenášejí z generace na generaci a jsou kulturní záležitostí, staří lidé mnohdy reagují rychleji a lépe než mladí,“ tvrdí.

Porovnával to na různých zadáních, například lidi požádal, aby reagovali na zprávu, že nějaká patnáctiletá dívka chce spáchat sebevraždu a měli se jí to pokusit rozmluvit. Psychologové došli k závěru, že méně vzdělaný, nepříliš chytře se jevící starší lidé byli v takové situaci pohotovější a schopnější, než mladí vysokoškoláci, kteří tvrdili, že se zajímají právě o psychologii. Paul Baltes mluví o takzvané škále moudrosti a tvrdí, že právě na ní si lidé starší šedesáti let vedou velmi dobře, byť mezi těmi, které zkoumal, byli i ti, kteří neměli vysoké vzdělání, živili se třeba obyčejnými dělnickými profesemi. „Ne všichni staří jsou moudří, ale obecně předčí mladší, což vyrovnává výsledky paměťových testů,“ uvedl s tím, že si myslí, že moudrost je něco jako software v počítači, který příroda používá, aby překonala jiná omezení, která lidé kvůli vysokému věku mají. Následující příklad uvádí lékař Deepak Chopra, další specialista na zkoumání jevů provázejících stárnutí na svých přednáškách: „Arthur Rubinstein i po devadesátce hrál stále na koncertech a když se ho otázali, jak to, že je schopen stále tak náročné aktivity, uvedl tři moudré taktiky: hrát méně skladeb, cvičit každou z nich častěji a – aby vykompenzoval ztrátu rychlosti a manuální obratnosti – na pár sekund zpomalit vždy před nástupem obzvláště rychlé pasáže, protože hraní pak zní rychleji, než jaké ve skutečnosti je.“

Zkrátka, měl své finty. Nehnal se bezhlavě za výsledkem jako mnozí mladší lidé, neriskoval, věděl už, jak sám se sebou zacházet. Byla to moudrost? No jistě.

Říká se, že stárnout je umění. Současná doba stárnutí přeje. Ještě nikdy dříve nebylo stárnutí tak zkoumáno. Nikdy dříve lidé neměli tolik možností prosazovat svá práva, názory, představy. Zároveň je však stárnutí pořádná dřina, protože pokud člověk chce, aby byl respektován, musí si ten respekt vydobýt tím, jak se chová, co říká.

„Nedá-li se moudrosti naučit, jediným způsobem, jak ji nabýt, je k ní dozrát. Moudrost je víc než pouhá zkušenost. Můžeme lidi testovat jak chceme, ale moudrost není nic, co by šlo zvážit, změřit nebo definovat. Ale když se pak ocitneme ve společnosti starého moudrého člověka, jeho moudrost prostě cítíme,“ říká Deepak Chopra.

Někdy stačí k tomu, aby člověk nebyl považován za pomateného či ubručeného staříka nebo pošetilou či hysterickou babku, docela málo. Třeba vědět, kdy zvolnit tempo, kdy mluvit a kdy mlčet, naučit se pozorovat svět kolem sebe, snažit se mu porozumět, nebát se ho a nekritizovat vše, čemu nerozumíme. Může to být krok k tomu, aby si už nikdo nemyslel, že stárnout znamená automaticky hloupnout.

| psychika | stárnutí

Autor: Vratislava Hofmanová, redakce

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

16 komentářů

Marie 00000 16.5.2020 17:34

Moji rodiče říkali, že z mladého vola vyroste starý vůl... Věkem se jen víc zviditelňují negativní i pozitivní vlastnosti člověka.

Soňa Prachfeldová 17.10.2019 12:57

Stáří je prostě poslední etapa života a šťasten ten, kdo dokáže být srovnán, smířen a pokud možno mu pořád trochu slouží zdraví, aby mohla být zachována i důstojnost člověka.

Zdenka Jírová 17.10.2019 00:54

Je to velmi moudrý článek.

Eva Kopecká 17.10.2019 00:12

Souhlas...jak s článkem, tak s reakcemi....

Dana Puchalská 17.10.2019 00:12

Ano, je to tak.

Věra Halátová 16.10.2019 23:30

Být starý neznamená zhloupnout ani zmoudřet. Ano. S tím naprosto souhlasím. Ale taky je pravda, že moudrým se člověk nerodí. Je tedy moudrost jen více zkušeností? Kdo se narodí vysoce inteligentní, nemusí takový i zemřít, protože může onemocnět Alzheimerem nebo stařeckou demencí. Ale kdo se hloupý narodí, hloupý i zemře. Blbý nezblbne.

Jitka Caklová 16.10.2019 23:21

"Takového člověka, který byl dejme tomu ve středních letech protivný a hloupý, a ke stáru se dopracoval k moudrosti a vlídnosti, to jsem asi nepotkala." V takovém případě stačí jediné, poznat sama sebe ♥♥♥

Pavla Žídková 16.10.2019 20:26

Kdysi kdosi řekl: Nikdo si nemůže činit nárok na moji úctu jen proto, že zestárl." Jsou lidé, kteří skutečně s věkem dostávají jakousi auru moudrosti, a ti většinou byli osobnostmi už v mladších letech. Naopak jsou takoví, kteří byli protivní celý život a věkem na protivnosti ještě přidali. Takového člověka, který byl dejme tomu ve středních letech protivný a hloupý, a ke stáru se dopracoval k moudrosti a vlídnosti, to jsem asi nepotkala.

Jitka Caklová 16.10.2019 16:46

S G. Laubem, stejně jako se rčením "podstatné je, že kdo byl celý život hlupák, hlupákem zůstane, ať je mu padesát nebo sto let" se neztotožňuji, ale chápu, že to tak někdo může mít.

Danka Rotyková 16.10.2019 14:50

Ztotožňuji se s Vašimi názory a dodávám, že jsem osudu vděčná, že mne dopřál setkat se v roce 1971 s výbornými profesory a profesorkami, kteří mi ukázali tu správnou cestu. Celý život jsem z nich jako ze svých vzorů čerpala. Takže zkušenosti a moudrost získáváme po celý život, ve stáří mohu díky zkušenostem získat nadhled a některé složitosti lépe chápat. I já jsem pomalejší, což mi už teď nevadí, kam taky spěchat, že?

Načíst starší příspěvky