Byl jste zakládajícím členem a 8 let předsedou České společnosti paliativní medicíny České lékařské společnosti J.E.Purkyně. V jakém stavu je současná paliativní péče u nás a jaké jsou její největší problémy?
Paliativní péče se rozvíjí hlavně v terénu, jako Mobilní specializovaná paliativní péče, kde ze zdravotního pojištěný hrazený tým (po pilotním programu s VZP z roku 2015-2017) 24 hodin 7 dnů v týdnu zajistí léčbu, komfort a podporu pacienta i rodiny jako domácí hospitalizaci. V kvalitě odpovídající nemocniční péči. Začal pilotní program s ministerstvem zdravotnictví na rozvoj nemocniční paliativní péče.
Lůžkové hospice plní základní roli v závěru života, samozřejmě to ale vůbec nestačí. Je třeba plný rozvoj paliativní péče v LDN, v domovech pro seniory, mnohem větší spolupráce praktických lékařů a základních oborů medicíny v nemocnicích. Nejdále je v tomto směru díky projektu Paliatr Vysočina, Kraj Vysočina (www.paliatrvysocina.cz).
Takže – hodně se udělalo, je to 17 let, kdy jsme budovali paliativní péči pro více jak 90 % potřebných mimo lůžkové hospice. Ale mnohem více je před námi. Jde především o myšlení zdravotníků, lidí v sociálních službách, politiků i plátců péče. Ti začínají v posledních 2 letech věnovat této péči větší pozornost. Jde hodně o vzdělávání.

Jaké druhy paliativní péče se nyní provozují a kdo ji vlastně hradí?
Hospice lůžkové -  jsou hrazeny ze zdravotního pojištění, přímými platbami od klienta, sociálními platbamiy, dotacemi. Využívají je asi 5% potřebných.
Mobilní specializovaná paliativní péče – tedy domácí hospice s lékařem 24 hodin, 7 dnů v týdnu – nyní jen cca pro 5-10% potřebných dle regionů (nejvíce v současné době na Vysočině, na Třebíčsku až pro 25-30% potřebných). Tento segment je žádaný, hodně dynamicky se rozvíjí.
Konziliární týmy nemocniční paliativní péče – podpůrné mobilní týmy v nemocnicích, podporující péči základních oddělení, rozhodování o další péči, pomáhají organizovat přesun nemocného do domácí paliativní péče či hospice lůžkového apod.  Segment je v počátku svého rozvoje. Jedině v Kraji Vysočina disponují těmito týmy všechny nemocnice, většinou se jinak jedná o jednotlivé poskytovatele v ČR, nejčastěji podpořené ministerstvem zdravotnictví či Nadačním fondem Avast.
Ambulance paliativní medicíny – určené pro pacienty, kteří ještě nejsou zcela v závěru života, podpora nastavení správné léčby – spíše prozatím ojediněle a u velkých nemocnic, výjimečně Mobilních paliativních týmů.
Nemocniční oddělení paliativní péče – poměrně zásadní část systému, prozatím není rozvinuta (jen ojedinělé pokusy), prozatím nejasné principy péče, hrazeny zatím jako hospice. Mají roli v koordinaci regionální paliativní péče ve smyslu indikace (ve spolupráci s konziliárními týmy).

Jsou někde konkrétní informace o právě dostupné paliativní péči? Jinými slovy, kam se mají naši čtenáři obrátit, když potřebují akutní radu?
Například na server www.umirani.cz Odborníci jsou pak na www.paliativnimedicina.cz, www.paliativnidata.cz, www.paliatrvysocina.cz, nebo www.paliativnicentrum.cz

Jste zároveň primářem mobilního hospice sv. Zdislavy v Třebíči. Můžete našim čtenářům představit služby domácího hospice?
24 hodin, 7 dnů v týdnu jsme v pohotovosti pro klienta a jeho rodinu, které doma zajistíme takovou péčí, abych mohli nejlépe jak je to možné žít s těžkou nemocí. Podpoříme je i v době umírání. Snažíme se do této podpory vstoupit co nejdříve, proto jsme propojeni s konziliárním týmem nemocnice Třebíč. A hodně spolupracujeme s praktickými lékaři, i některými domovy pro seniory. Věnujeme se i pozůstalým. „Vaříme hodně dobrý čaj a kávu – takže nejen hosty, ale právě například i rodiny našich pacientů na ni zveme, i po úmrtí, promluvit si o tom, co je trápí, poradit, pomoci“. Funguje to.

Jaká je potřeba lůžek paliativní péče v ČR a je jich dostatek?

Ukazuje se, že jsou zapotřebí lůžka v rámci LDN a nemocnic. Hospice samostatně stojící jsou dne již neefektivní, obtížný je do nich dojezd v regionech pro rodiny. Chybí jim často také dostatek erudice a propojení s nemocnicemi u pacientů, kteří ještě zcela nejsou v posledních dnech až týdnech života a mohou mít užitek z kombinované léčby příznaků a doprovázejících onemocnění (tedy chybí prostor pro tzv. časnou paliativní péči). Kvalifikovaným odhadem na region o cca 100 tisíc obyvatel je třeba taková 15-20 lůžková nemocniční jednotka. Nejedná se ale o nová lůžka: spíše jde o proměnu (typologie personálu, styl práce, vybavení) lůžek stávající akutní, více následné péče.

Je podle Vašeho názoru Česko vůbec připraveno na péči o stárnoucí populaci?
Není. Myšlenkově, v rámci rodin. Jsme příliš společensky nastaveni na výkon. Nedostatečně podporujeme tradici, zkušenosti a moudrost s nimi spojenou, nefunguje nám mezigenerační solidarita. Je zapotřebí mnohem více pracovat v rodinách, školách, médiích pro podporu tradiční rodiny, v rámci ne jedné, ale několika generací. Podporovat vícegenerační soužití. Respekt. A ve zdravotnictví i sociálních službách velmi potřebujeme vzdělanost. Například oblast tzv. křehké geriatrie je v Česku stále popelkou. Moje kniha Geriatrická paliativní péče a komunikace o nemoci (www.geriatricka-paliativni-pece) je z hlediska pojetí tohoto tématu prozatím spíše výjimečná, i když v zahraničí se jedná o jeden z hlavních proudů medicíny.

Božena Hažová