Před sobotní oslavou jsem byla ještě víc nervozní než minulý týden. Chtěla jsem, aby se na nic nezapomnělo, aby bylo dost jídla pití, aby se nestalo nic mimořádného. V pátek dopoledne jsem připravila slavností prostory salónu Maryška, který nám byl na oslavy zapůjčen. Na bílé ubrusy jsem naaranžovala skleničky a bleděmodré ubrousky, aby ladily k mým bleděmodrým šatům. Odpoledne přijela teta Boža z Veselí nad Lužnicí a sestřenice Věra z Děčína. Věra na íčko občas chodí a něco tušila, protože v únoru zahlédla fotku Aničky Čípové Trénink novomanželského polibku. Blog novomanželky ale propásla, protože poslední dobou na íčko neměla čas.

S těmito dámami jsem v sobotu ráno vyrazila do Maryšky. Práce nám šla od ruky. Připravit do termosek kávu, nasypat do košíků slané pečivo, nakrájet výborný medovoořechový koláč, připravit ovocnou mísu, chlebíčky, obloženou mísu, alko a nealko...Před desátou se začali scházet rodinní příslušníci z mé i Dimkovy strany. Chtěli nám hned gratulovat, ale my je prosili, ať si počkají na konec vystoupení. Mrzelo, že nedorazil můj brácha, ale největší mrzutost teprve přišla v podobě telefonátu, že  Dimiho sestra Jiřinka při přestupování na pražském nádraží upadla a zlomila si čéšku. Tak místo do Bohumína, ji sanitka vezla do pražské nemocnice a čeká ji operace. Bylo nám to líto, ale už na tom nic nezměníme. 

Přítomné jsme navzájem představili a mohlo začít kouzelnické vystoupení. Pak přišla ta dlouho očekávaná a do posledního detailu naplánovaná chvilka překvapení. Vše šlo podle plánu. Vyčarovali jsme si prstýnky a kouzelnice nás oddala. Poté jsem hostům prozradila, že to není jen hra, že jsme se v sobotu opravdu vzali a můžou nám začít gralutovat nejen k narozeninám, ale i k sňatku. Tím byla naše tajná svatba definitivně odtajněna. Nastala opravdu dojemná chvilka, kdy jsme přijímali dárečky a slova od srdce. Moje dcera Hanka byla z toho překvapení tak paf, že to dlouho nemohla rozdýchat, ale samozřejmě nám společné žití moc přeje, už proto, že její syn Matěj dědu Dimka miluje asi nejvíc ze všech osmi vnoučat. 

Přemístili jsme se do vedlejší kavárny ke svatební tabuli. Po přípitku se začala nosit dobroučká slepičí polévka s domácími nudlemi. Jako novomanželům nám dali jen jeden talíř, jednu lžíci a ubrus pod krk, ať se polévkou nepolijeme, a krmili jsme se navzájem. Bylo s hosty i personálem domluveno, že po svíčkové odcházíme zpět do Maryšky. Tam mezitím mé kamarádky upravily stoly svatebně, rozházely srdíčka, každému daly na stůl perníkové srdíčko H+D a z ledničky přinesly na stůl svatební dort. A jedlo se a pilo a rodinní příslušníci si navzájem ukazovali fotky. Hosté se pomalu loučili, až nás tam v sedm večer zůstala už jen hrstka, posbírali jsme zbylé jídlo a pití, uklidili a šli spokojeni domů. 

Dostali jsme spoustu blahopřání a jedno moc hezké přání, tak se s Vám chci podělit:

Dneska je slavný den - i když se někomu nezdá.
Dnes vdává se bohumínská literární hvězda.
Váš syn, dcery, vnučata slaví tu spolu,
slaví dnes s Vámi i klub seniorů.

Občas to člověk takhle cítí,
že přišla chvíle změnit své žití.
Překročili jste Rubikon - tu zrádnou řeku,
to rozhodnutí patří k zralému věku.

Ať každý problém se rychle řeší,
ať Vaše knížky dál všechny těší
a všem jen radost a vzor skýtá
v klubu seniorů Vaše aktivita.

Radostně svítí školkářům oči rozesmáté
a na tom Vy svými knížkami podíl máte.
I pro nás platí úplně to samé:
že rády jsme a hrdé, že Vás máme!

Na cestách společných ať je vždy prima
i když pak přijde žití podzim, zima.
Ať u vás úcta a radost vládne
i když vše zvládat není vždy snadné.

Ať láska naplní všechny vaše dny,
chrání vám pohodu, naplní vaše sny.
Ať vždy jen šťastni jste spolu
přeje vám celý Klub seniorů.